r. 1999 /VELIKONOCE brána k novému životu

Ve wordu je text ke stažení zde


VELIKONOCE
brána k novému životu

Ježíš Kristus
nám svou smrtí
a zmrtvýchvstáním
"otevřel" nebe.

(KKC, 1026)

Utrpením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my. Prožít Velikonoce, t.j. přejít ze smti do života, znamená věřit ve vzkříšení. Není nic velkého, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, židé a bezbožníci; tomu věří všichni. Skutečně velkou věcí je věřit, že vstal z mrtvých. Vírou křesťanů je Kristovo zmrtvýchvstání. (Sv. Augustin)









Velikonocemi VELIKONOCE
NEKONČÍ
světlo Velikonoc září do všedního dne

Milost Velikonoc
se neomezuje na jediný den.
Jejich jasný paprsek nezapadá,
ale vždycky je připraven osvítit toho,
kdo po něm touží...
Tento svátek nás provází těžkostmi,
na něž ve světě narážíme;
a Bůh nám nabízí radost ze spasení,
která z tohoto svátku vyzařuje.
(podle sv. Atanáše)


VELIKONOČNÍ DOBA
Slavení Velikonoc pokračuje dalších padesát dní až do neděle Seslání Ducha svatého, jakožto jeden sváteční den, jako "velký den Páně".

Kristova Veliká noc se naplňuje sesláním Ducha svatého v den letnic (po skončení sedmi velikonočních týdnů). (KKC, 731)



VELIKONOCE KAŽDÝ TÝDEN
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne).
Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“.
Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ - zpřítomněním Kristova vykupitelského činu, ze kterého můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

„Neděli slavíme kvůli zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista a činíme tak nejen o Velikonocích, ale také každý týden.“ (Inocenc I)












VELIKONOCE KAŽDÝ DEN

Velikonoce jsou svátkem naděje,
která nemůže být omezena
hranicemi času
ani světa...
O Velikonocích obrátil všemohoucí Bůh nečeka-ným a překvapujícím zázrakem naši skličující otázku pro utrpení v naději, takže uprostřed utrpení smíme doufat v nový svět a nové nebe. Tato naše naděje sice není žádnou odpovědí na naše mnohé otázky, ale Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
Abychom nepozbyli odvahy a nestali se cyniky, světlo Velikonoc nám září do všedního dne: Ukřižovaný žije, a také všichni ti, kteří musí trpět, budou žít naplněný život. (Johannes B. Brantschen)


Vzkříšený Kristus přebývá u každého - ať poznaný nebo nepoznaný, dokonce i když o tom člověk neví - jakoby skrytě, tajně.
Je palčivým plamenem v srdci člověka, světlem v temnotách. Miluje tě jako svého jediného, za tebe dal svůj život, v tom je jeho tajemství.
On šeptá v tichu tvého srdce:"Já jsem to, neboj se".
(Roger Schutz)



NEBOJTE SE!

Moc Kristova kříže
a vzkříšení je větší
než veškeré zlo,
z něhož by člověk
mohl a musel
mít strach.

Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe!
Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: "Nebojte se!". Tato slova potřebujeme na sklonku druhého tisíciletí možná více, než kdy jindy.
Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska... Jen on se může plně zaručit za slova "Nebojte se!". (Jan Pavel II.)