2. K postupu

Jiní stoupenci tohoto způsobu práce s biblickým textem navrhují různé cesty rozboru. Většina metod je založena na třech krocích, přičemž se liší pořadí a význam jednotlivých fází. Všechny však vycházejí z výše uvedených zásad vazby na zkušenost, zařazení skupinové činnosti a komplexní přístup. K tomu přistupuje formální princip: jde o zpomalování osvojování. Všechny kroky a postupy napomáhají tomu, aby člověk text "nepřelétl", nezařadil a nesmetl jako něco naprosto známého, ale aby si dal čas k novému objevení textu ve všech jednotlivostech. Obrazně řečeno: měl by text zkoumat pod lupou, z různých úhlů, různými technikami a nástroji. Historické zkoumání, textová analýza, cvičení vciťování, tvořivé přístupy, ztvárňování, meditace, všechna tato cvičení slouží tomu, abychom slova v klidu přijali, promysleli a spojili s vlastními náboženskými zkušenostmi.

Tato kniha vychází ze stejných principů a drží se také tří kroků nebo fází: nejprve spontánní přiblížení k textu, poté pokus o rozbor s odstupem a závěrem fáze tvořivého, komplexního osvojení textu. Výchozí princip lze shrnout vzorcem: blízkost - odstup - blízkost.





I. fáze - spontánní přístup

Jak název napovídá, v této fázi jde o co nejspontánnější přiblížení účastníků k textu, o jejich první kontakt s textem. Budeme se pokoušet vnímat ho jako něco neznámého, nově objevit a promyslet text nebo jeho jednotlivé rysy, aniž bychom ho podrobněji zpracovávali. Přitom je důležité, abychom ho uvedli do souvislosti s našimi všedními zkušenostmi a přistupovali k němu bez zábran, neváhali otevřeně vyslovovat kritiku, souhlas nebo výhrady.

Z hlediska skupinové dynamiky je důležité každého povzbudit, aby dokázal říci "Já" a také jím být, neboť teprve pak je schopen vyslovit "před textem" své pocity a zkušenosti, a ty pak během rozhovoru ujasňovat, rozšiřovat, prohlubovat, ale také relativizovat. Tím ve skupině začíná interakce, která má v každé fázi rozhodující význam. A vyslovení "Já" je třeba brát doslovně: každý by se měl v rozhovoru snažit neříkat "my" a "ono se", zdržet se reprodukování názoru druhých, a místo toho mluvit o sobě. To nebývá vždy snadné, pokušení skrýt se do anonymity bývá velké. Kromě toho bychom již v této přibližovací fázi měli hledat komplexní přístupy a neponechávat je až do fáze třetí, kde tvoří hlavní princip. Dále navržené metody pro první fázi mají sloužit jako pomoc u uvedených úkolů. Např. některé z nich pomáhají intenzifikovat poslech, jiné podněcují ke spojování s vlastními pocity a zkušenostmi a k sebeuvědomění (Co slyším? Co cítím? Co se mi vybavuje?), další povzbuzují k meditaci a sebepoznání nebo vyzývají k vyjádření dotazů, kritiky, souhlasu či výhrad. Komplexních přístupů lze dosáhnout prostřednictvím tělesné řeči, pantomimy, prohlížení obrázků atd.

Ve fázi spontánního přibližování může být centrem pozornosti text jako celek, ale k intenzivnějšímu přiblížení a promyšlení lze také zvolit jediný aspekt. V této fázi však nikdy nejde o důkladné zpracování nebo objasnění textu, nýbrž o navázání rozhovoru s textem a o spojení s vlastními zkušenostmi.





II. fáze - zpracování

Po co nejbezprostřednějším navázání kontaktu s textem a usouvztažnění s vlastními zkušenosti následuje fáze distancování. Kritická exegeze má text chránit před unáhlenou subjektivitou a projekcí a pomoci vyjádřit jeho svébytný svět.

V této fázi jde o zkoumání historie vzniku textu, jeho původních pohnutek, struktury, tj. o textovou analýzu, dále o srovnávání a konfrontaci biblických textů atd. Vhodné jsou zejména metody historicko-kritické a lingvistické. To však neznamená, že teď veškerou práci převezme odborník a provede potřebnou exegezi. Spíše je třeba prostřednictvím doporučení, úkolů, souborů otázek a doplňkových informací skupině umožnit samostatný rozbor textu. K těmto převážně kognitivním metodám II. fáze přistupuje z hlediska komplexního přístupu úloha získat další přístupy k textu vcítěním do jeho empirického světa.

Jelikož práce s textem probíhá ve skupině, resp. v malých skupinkách, je samozřejmé, že také zde rozhovor hraje rozhodující roli. Při běžné práci s biblickými texty se považuje za samozřejmé, že věcným zpracováním rozbor textu začíná, nebo se dokonce omezuje jen na ně. (Také někteří stoupenci zde prezentovaného konceptu touto fází začínají.) Tím ovšem vzniká nebezpečí, že objektivistická historicko-kritická práce, která usiluje o konkrétní výsledky, bude dominovat natolikí, že překryje v I. fázi plánované spontánní, empirické přístupy a další práce s biblickým textem se tak bude odehrávat v čistě kognitivní rovině.





III. fáze - ztvárnění/zniternění

Třetí fáze se opět pokouší přejít z odstupu do blízkosti. Jde v ní o to, abychom nově nabyté poznatky a zkušenosti získané z textu - mluvíme o "antisvětech" - vztáhli k vlastní existenci a uplatnili je v ní. Název této fáze naznačuje způsob práce s textem: pokusy o komplexní osvojení. Zde tedy převažují tvořivé postupy. Nejsou to metodické hříčky, ale nápomoc tomu, aby text neaktivoval jen kognitivní schopnosti, nýbrž veškerý duševní potenciál - fantazii, intuici, tvořivé a manuální schopnosti.

Náhledy vznikají spolupůsobením myšlení a cítění. Často se při naší práci prosazují jako nejasná citová hnutí, která ještě nedokážeme vyjádřit ani rozumově uchopit, nebo která jako by nás vedla na nezvyklé cesty. Smyslem III. fáze je vyrovnat cestu pro takové náhledy, aspoň trochu objektivizovat nejasné pocity a náhledy tím, že se je pokusíme ztvárnit, udělat viditelnými a hmatatelnými, aby získaly v našem životě váhu.

Lidé se často stydí přistoupit k tvořivým metodám. Zčásti je to zřejmě tím, že tak texty proniknou doslova "na tělo" a pohnou celým člověkem. Kromě toho nejsme vůbec zvyklí aktivovat svoji tvořivost, snad s výjimkou osobních koníčků. Zřídka jsme schopni si ji představit v souvislosti s všední činností nebo dokonce s biblickými texty. Z vlastní zkušenosti vím, jak dokážeme být rozumářští, zejména v souvislosti s otázkami víry. Např. je pro nás daleko snazší diskutovat o významu důvěry než důvěru symbolicky ztvárnit. Ale právě k tomuhle bychom ve třetí fázi měli najít odvahu a překonat všechny zábrany. Přitom je třeba stále znovu zdůrazňovat, že účastníci nemají usilovat o co nejpůsobivější výsledky své tvořivosti a o umělecké mety. Středem zájmu je především vlastní proces. Prostřednictvím barev, tvarů, materiálů, tónů, tance, hry a slov vyjadřujeme pocity a zkušenosti, které vznikly v dialogu s textem a které touto činností mohou nabýt konkrétních tvarů, nebo vést k novým zkušenostem a náhledům.

V rozhovoru, který je důležitou součástí i této fáze, nejde o diskutování výsledků a už vůbec ne o jejich posuzování. Každý se smí volně vyjádřit; nejdůležitější je výměna zkušeností získaných v průběhu práce a možností jejich zahrnutí do všedního života.

Na závěr popisu postupu bych chtěl ještě poukázat na jedno možné nedorozumění: popis tří fází by neměl být chápán tak, že je třeba nejdříve najít empirický přístup, na jeho základě zformulovat otázky k textu, následně si zaopatřit exegeticky správné odpovědi a ty si na závěr vnitřně osvojit. To v žádném případě úmyslem není, naopak to protiřečí výchozí ideji. Jednotlivé fáze a jejich obsah na sebe vůbec nemusejí přímo ani částečně navazovat. Nejde přeci o vyčtení pravdy (skopu) textu, nýbrž o odhalení jeho mnohovrstevnosti a snad o to, abychom nějaký pro nás momentálně důležitý impuls dokázali spojit s vlastními zkušenostmi a ztvárnit. Tento impuls se může u různých lidí, ba i v různých situacích u téhož člověka lišit. Tak nebudeme s textem nikdy hotovi a můžeme s ním vždy odvíjet nový dialog.



***

Tvořivá práce s Biblí - praktický návod
- 1. Hlavní zásady kreativní tvořivé práce s Biblí
- 2. K postupu
- 3. Spontánní přístup - I. fáze
- 4. Zpracování - II. fáze
- 5. Ztvárnění / zniternění - třetí fáze