6. NEZCIZOLOŽÍŠ - „Ty nejsi moje maminka!“

Co znamená "cizoložit"?
Znamená to mít jinou ženu nebo jiného muže než vlastní.
_______________________________

Francouzka jménem Nanette vypráví:

Vyrostla jsem v jednom pobřežním městě u Atlantiku. Se svými dvěma sourozenci jsem prožila šťastné dětství. Své rodiče jsme milovali.

Když mi bylo devět let, rodiče nás všechny tři poslali na návštěvu k dědečkovi na venkov. Po týdnu přišla za námi naše maminka. Nešla do domu, ale vkradla se do zahrady a řekla nám: „Váš otec nechce, abych s vámi mluvila.“ To nás ohromilo.

Později jsme zjistili, že maminka toho dne odešla z domu. Teprve po letech jsem se dozvěděla, co se stalo: matka předhazovala otci, že má poměr s jinými ženami. Prázdniny končily. Tatínek přijel a odvezl nás.

Docela jasně si na to vzpomínám. Stál venku vedle auta. Nosili jsme tašky a kufry. Vedle něj stála nějaká žena. Tatínek najednou řekl: „Pojďte, děti, a pozdravte svou novou maminku!“

Odmítla jsem ji pozdravit. Tatínek řekl: „Ale to už se poddá.“ Já jsem však nemohla pochopit, že už nemám svou maminku.

Zapůsobilo na mě jako blesk z čistého nebe, když mi řekli: „Tví rodiče se rozešli, máš novou maminku.“ Nemohla jsem to spolknout, bylo to na mě příliš.

Můj odmítavý postoj měl za následek, že mě má nevlastní matka nenáviděla. Nechtěla jsem ji poslouchat. Byla jsem stále zahořklejší a uzavřenější. I má povaha se měnila.

Macecha a otec byli do sebe velmi zamilovaní. Často spolu večer chodili do divadla nebo na operu. Zůstávali jsme doma, měli strach a říkali jsme si: „Vidíš, nemají nás rádi.“

Jednou mě macecha opět bezdůvodně uhodila a křičela na mě: „Ty nejsi moje dítě!“ A já jsem křičela na ni: „A ty nejsi moje maminka!“

Léta míjela a situace se přiostřovala. Jednou došlo k velkému sporu.

Moje malá sestra byla velmi citlivá na horkou vodu. Macecha jí připravila horkou koupel. Ponořila jsem do ní loket a řekla: „Voda je moc horká!“ Nevlastní matka to slyšela: „Alou, dovnitř!“ Popadla sestřičku a strčila ji do vody.

Sestra plakala bolestí. Dostala jsem zlost. Vrhla jsem se na macechu. Upadla na záda a hlavou udeřila o skříň. V bezvědomí zůstala ležet na zemi.

Ztuhla jsem leknutím a pomyslila jsem si: „Tys ji zabila.“ V panice jsem vyběhla z domu a běžela jsem pryč, jak jsem jen mohla. Na nádraží jsem nastoupila do vlaku a načerno jsem jela až na konečnou stanici: do Bordeaux.

Stála jsem na ulici. Stovky lidí spěchaly kolem. Musela jsem vypadat asi úplně ztraceně. Náhle mě oslovil hezký mladý muž. Okamžitě prohlédl mou situaci. Sliboval mi krásný život a hodně peněz, budu-li s ním chtít pracovat. Neměla jsem jinou volbu, protože domů jsem se v žádném případě vrátit nechtěla. Tak jsem ve čtrnácti letech začala za peníze chodit s muži a stala jsem se prostitutkou. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.