07. Bůh nám prostřednictvím kříže zjevuje, že jsme věční, ne nesmrtelní

7. Jsme věční, ne nesmrtelní
(středa 12. března, 17:00)

Naše doba vytvořila iluzi nesmrtelnosti poháněnou pokrokem a prosperitou, což nás vede k ignorování limitů lidského bytí. Dokonce i církev se občas snaží přizpůsobit, aby mohla podávat věrohodné svědectví o Božím království. Toto potlačování smrti se projevuje neschopností žít v klidu v očekávání a v posedlosti hyperaktivitou a neustálou přítomností na mnoha místech, kde na nás realita doléhá. Strach ze smrti ztěžuje jednoznačná rozhodnutí, podporuje pasivitu a iluzi, že učiněná rozhodnutí lze vždy zvrátit.

Současná společnost vymazala rituály a slova, která kdysi pomáhala smysluplně a odvážně čelit odchodu ze života. Dnes je umírání často redukováno na mediální představení nebo technický problém lékařské vědy. Toto vzdalování se od pojmu smrt nám brání pochopit hlubší smysl života a křesťanskou naději. Svatý František z Assisi, který ji nazývá "sestra smrt", nabízí radikální alternativu: přijmout lidskou konečnost jako součást cesty, která vede k věčnosti.

Hřích, chápaný jako neúspěšné využívání svobody, často pramení z touhy uniknout z životní nejistoty. Jediným pravým protilékem je však láska, která je prožívána konkrétním a hlubokým způsobem, jak dosvědčují slova svatého Jana: "Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry" (1 Jan 3,14). Milovat až do konce znamená přijmout omezení a proměnit je v příležitost k bezvýhradnému darování sebe sama.

Kristus smrt nezrušil, ale prošel jí, aby nám ukázal, že ji lze zakusit a proměnit. Vtělení není jen odpovědí na hřích, ale radikálním gestem lásky, kterým Bůh vstoupil do naší existence. Markovo evangelium zdůrazňuje paradox Boha, který zachraňuje skrze kříž a zjevuje nám, že i když jsme věční, nejsme nesmrtelní.

Pavel varuje Galaťany před rizikem návratu k víře založené na strachu a zákonu místo důvěry v Boží svobodný dar. Jan nás vybízí, abychom rozlišovali duchy, abychom vtělení nerozpoznali jako ideu, ale jako konkrétní způsob prožívání reality. Vtělení nás vybízí, abychom zůstali pevní v důvěře, že skutečnost je navzdory svým těžkostem místem Božího království. Žít jako Boží děti a bratři a sestry mezi sebou je volba, kterou je třeba každý den obnovovat v jistotě, že láska až do krajnosti je nejen možná, ale že ji již dosvědčily mnohé generace mužů a žen. I my můžeme zpívat tuto píseň lásky svým životem.

Shrnutí meditace kazatele papežského domu P. Roberto Pasolini OFMCap
Překlad Martin Jarábek
Se svolením převzato z webu Slovenské sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.