Anděl a ďábel

„Anděli, nemáš nárok! Ten člověk je slaboch. Zamávám ženskou sukní, a máme tu hříšek jedna báseň.“
„Moc si nevyskakuj, ďáble, a podívej se, jak s tvými pokušeními statečně bojuje.“

„Nebuď blázen! Rač si všimnout, že odevzdávám zcela profesionální výkon: děti zlobí, manželské neshody přibývají, k tomu tchyně, problémy v práci... A kohopak mu to posíláme do cesty? Osamocenou, půvabnou, chápající ženu, která tolik touží po něžném objetí. Vidíš, safra, úplně jsem zapomněl. Líbí se mu spíš blondýnky, nebo brunetky?“
„Líbí se mu především jeho žena a děti, ty profesionále.“

„Poslyš, anděli, teď se koukám, cos to podstrčil na ten jejich stůl? Jo, fotky z dovolené, svatba, křtiny... Nejseš poslední dobou trochu sentimentální?“
„Každý máme svoje metody. A teď uhni, nebo tě plácnu křídlem. Rodina má teplou večeři a já nedopustím, abys ji ohněm pekelným připálil!“

„No, ty snad vidíš i za roh?! Jaks poznal, co jsem chtěl udělat? Ach jo. Dobře, uznávám, dneska jsi vyhrál. Ale počkej zítra!“

Se svolením zpracováno podle knihy:
S čerty v zádech a anděly po boku, Antonín Randa,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno