Boží jméno je milosrdenství (papež František)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes začínáme katecheze o milosrdenství z biblické perspektivy, abychom se učili milosrdenství nasloucháním toho, co nás Bůh sám učí svým Slovem. Začínáme Starým zákonem, který nás připravuje a přivádí k plnému zjevení Ježíše Krista, ve kterém se kompletně zjevuje Otcovo milosrdenství.

V Písmu svatém je Hospodin prezentován jako „Bůh milosrdný“. Je to Jeho jméno, kterým nám takříkajíc zjevuje svoji tvář a svoje srdce. On sám, jak vypráví kniha Exodus, se zjevil Mojžíšovi a takto se definoval: „Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný“ (Ex 34,6). Také v dalších textech nacházíme tutéž formulaci v různých variantách, ale důraz je vždycky položen na milosrdenství a lásku Boha, který v odpouštění nikdy neochabuje (srov. Gn 4,2; Jl 2,13; Žl 86,15; 103,8; 145,8; Neh 9,17). Podívejme se společně na tato jednotlivá slova Písma svatého, která k nám promlouvají o Bohu.

Pán je „milosrdný“. Toto slovo evokuje jemnocit matky ve vztahu k dítěti. Hebrejský výraz použitý v Bibli skutečně odkazuje k útrobám nebo také k mateřskému lůnu. Tento obraz tedy naznačuje, že Bůh se ve vztahu k nám dojímá a jihne jako matka, když bere do náruče svoje dítě a přeje si jedině milovat jej, chránit, pomáhat mu a dát mu všechno, i sebe samu. Takovýto obraz plyne z tohoto výrazu. Je to tedy láska, kterou lze definovat významem „niterná“.

Dále je psáno, že Hospodin je milostivý v tom smyslu, že prokazuje milost, soucit a ve své velikosti se sklání nad tím, kdo je slabý a ubohý; je stále připraven přijímat, chápat a odpouštět. Je jako otec v podobenství, které podává Lukášovo evangelium (15, 11-32): otec, který se neuzavírá do roztrpčenosti nad tím, když jej mladší syn opustil, ale naopak stále jej očekává – vždyť jej zrodil – a potom mu vychází v ústrety, objímá ho a ani jej nenechává dokončit jeho zpověď – jako by mu položil ruku na ústa – tak obrovská je láska a radost z toho, že jej znovu nalezl; a potom si nechá zavolat také staršího syna, který je rozhořčen a nechce oslavovat, přebýval sice stále doma, ale žil spíše jako služebník než jako syn. Přece se však otec sklání i k němu, vybízí ho, aby vstoupil, snaží se otevřít jeho srdce lásce, aby nebyl nikdo vyloučen ze slavnosti milosrdenství. Ano, milosrdenství je slavnost.

O tomto milosrdném Bohu je také řečeno, že je „shovívavý“, doslova „dlouhého rozsahu“, tedy širokého rozsahu co do velkodušnosti a schopnosti strpení. Bůh dovede čekat, Jeho čas není časem netrpělivých lidí; je jako moudrý rolník, který umí čekat a nechává dobré setbě čas k růstu, navzdory koukolu (srov. Mt 13,24-30).

A nakonec se Pán prohlašuje „velmi laskavým a věrným“. Jak krásná je tato definice Boha! Tady je všechno. Bůh je totiž veliký a mocný, ale tato velikost a moc se vyjadřují láskou k nám, kteří jsme tolik nepatrní a tolik neschopní. Slovo „láska“, které je tady použito, poukazuje na cit, milost a dobrotu. Není to láska z televizního seriálu.. Je to láska, která činí první krok a která nezávisí na lidských zásluhách, nýbrž na nezměrné nezištnosti. Je to božská pečlivost, kterou nic nemůže zastavit, ani hřích, protože dovede jít za hřích, přemoci zlo a odpustit.

„Věrnost“ bez hranic je posledním slovem zjevení Boha Mojžíšovi. Věrnost Boha se nikdy nevytrácí, protože Pán je Strážce, který - jak praví 121. Žalm - nespí, ale nepřetržitě nad námi bdí, aby nás vedl k životu:

„Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla – říká tento Žalm – nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce. […] Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i na věky“ (Žl 121,3-4.7-8).

A tento milosrdný Bůh je věrný ve svém milosrdenství. Pavel říká pěkně: Pokud nejsi Bohu věrný, On věrným zůstává, protože nemůže zapřít sám sebe (srov. 2 Tim 2,13). A proto je Bůh naprosto a vždycky věrohodný. Trvale a spolehlivě přítomný. V tom je jistota naší víry. V tomto Svatém roce milosrdenství se proto svěřme zcela Jemu a zakoušejme radost z toho, že jsme milováni „Bohem milosrdným a milostivým, shovívavým, velmi laskavým a věrným.“

Ex 34, 5-7a

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra 13.1.2016 
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Přeložil Milan Glaser
Redakčně upraveno