Breviář, denní modlitba církve - modlitba žalmů

Co je to breviář?
Aneb denní modlitba církve

Jedna z nejslavnějších fresek Michelangelových je stvoření Adama. Adam právě stvořený leží na zemi ve své neporušené kráse a pohledem plným vděčnosti a lásky hledí na Boha Stvořitele, jehož ruka se po dokončení díla vzdaluje od vztažené ruky Adamovy. Tak začíná dialog mezi člověkem a Bohem a táhne se celými dějinami. To, co bylo na počátku čisté a radostné, se naruší a poškodí selháním člověka, který nevydržel v dialogu lásky a pod vlivem ducha zla hledá štěstí a naplnění života jinde. Tím se vrhá do neštěstí, ale ten, který je Láska, člověka nezavrhne, ale připravuje cestu k jeho záchraně. Dává člověku možnost se vrátit.

Drama tohoto dialogu se začíná zachycovat i literárně, prostupuje dějiny člověka a rozvíjí se do stále větší šíře a hloubky. Dialog pokračuje i navzdory pádům a selháním člověka. Už před třemi tisíci roky začíná tak vznikat literární sbírka zachycující tento dialog v jeho kráse i v bolestném odmítání ze strany člověka, ve stále obnovované zkušenosti, že cesta vede dál,že se ukazuje stále nová a reálná naděje. Je to zachyceno ve stopadesáti žalmech. Na jejich počátku stojí básnicky i hudebně nadaný David, druhý izraelský král. Jeho život se odehrával na přelomu druhého a prvního tisíciletí před Kristem. Tyto hudebně zpracované a přednášené básně se rozvíjejí po tisíc let v bohoslužebných setkáních židovského národa. Ale pro svůj hluboký a stále platný obsah provázejí lidi věřící v Boha i ve staletích po Kristu až do dnešních dnů a tvoří podstatnou část i křesťanské bohoslužby.

Modlitba žalmů je ovšem zasazena do velmi pestrého kontextu četby bible Starého (předkřesťanského) i Nového (křesťanského) zákona. Mimořádně dramatická je četba textů prorockých, které mají svůj původ v dobách před Kristem a na Ježíši Kristu se postupně všechny naplnily i naplňují a zasahují účinně i do života současných lidí. Po dva tisíce roků provázejí člověka i v době po Kristu žalmy, čtení Písma protkaná hlubokými poetickými zpěvy hymnů, které vznikají od starověku přes středověk do doby moderní. Vše to je stále doplňováno životopisnými údaji starých i stále přibývajících nových světců.

Toto vše tvoří nesmírně bohatý soubor provázející křesťany jako jejich denní modlitba. Tento soubor se nazývá breviář (nebo také Denní modlitba církve). Vychází vždy v nových vydáních od starověku dodnes. Do jeho vývoje zasáhly především kláštery benediktinů, ale i mnoha jiných řeholních řádů, v kterých je stále zlatým hřebem jejich bohoslužby i každodenního života. Breviář používají především všichni kněží a jáhnové. K jejich úkolu patří modlit se za všechny lidi, provázet je modlitbou. V moderní době ale stále přibývá počet lidí běžného civilního života, kteří rádi berou do ruky breviář a modlí se ho.

Breviář sahá tedy svým původem v určitém smyslu k tomu výchozímu obrazu, kde začal dialog mezi Bohem a člověkem. Věrně provází člověka na jeho cestě v dobách minulých i v době současné. Pro člověka naší doby má zvláštní význam. V době, kdy je člověk strháván hektickým tempem současného života, přináší modlitba breviáře veliké zklidnění a ponoření do hlubiny hodnot, které nepomíjejí. Oslovuje ho v situacích radostných, kdy se člověku vše daří ale i bolestných, kdy se člověk dostává do situací lidsky neřešitelných, bezvýchodných a zoufalých. Vrací rovnováhu, naději a nezlomnou jistotu smysluplnosti života zejména dík mocnému zásahu Ježíše Krista do ústředního problému života tím, že vzal na sebe bolest, utrpení a smrt, a svým zmrtvýchvstáním ji proměnil v cestu vedoucí do života věčného.


Mons. Karel Pilík (2005)


(Komplet breviáře si lze objednat na Arcibiskupství pražském