Celý život sv. Františka z Assisi byl jedním velkolepým zpěvem lásky

Celý Františkův život byl jedním velkolepým zpěvem lásky. Láska vedla Františka k mystickému sjednocení s Ukřižovaným, láska ho přiváděla k úžasu nad slávou Vzkříšeného. Kdo dokáže změřit nebo popsat hlubinu mystické lásky, která je vždy táž, a přece pokaždé zcela původní a nová? Plody této lásky ve Františkových následovnících nás vedou k tomu, abychom vzdávali díky Bohu za Františkův život, za jeho pláč, bolest i vítězný zpěv. Na počátku své duchovní cesty František celý hladový a zmrzlý řekl: „Jsem heroldem velkého krále.“ A právě v těchto slovech můžeme vychutnávat paradox jeho ducha, který se vyznačoval dětským pohledem a zároveň pravou evangelní moudrostí a zralostí.

Františkánská rodina kráčí staletími, roste a naplňuje své povolání, spočívající v pokorné a láskyplné službě. Na jejím pozadí vidíme Františka  naslouchajícího Ukřižovanému v potemnělém kostele San Damiano i Františka pokorně přijímajícího na Alverně stigmata. Františkáni chtějí v dějinách s trpělivostí a důvěrou v Krista objímat každou temnotu utrpení a bídy, kterou v nich samých snáší a proměňuje ukřižovaný a oslavený Kristus. Zároveň jsou naplněni radostí, protože zrakem kontemplace dokážou i v těch nejtísnivějších situacích lidského bytí vnímat Krista oslaveného, Krista jako skutečné Slunce spravedlnosti, milosrdenství a spásy.