Citáty z knihy: Křesťanští manželé (Larry a Nordis Christensonovi)

Spokojená žena je největším důkazem pravé manželovy mužnosti.(7)
…
Odpovědný za své manželství jsem především Bohu, nikoli své ženě a tím méně psychologům, pedagogům, přátelům..., i když mi k němu mohou mnoho říci. (15)

…
Smysl pro to, co potřebuje moje žena mi není vrozený, ten si musím vypěstovat. (22)
Žena potřebuje od svého muže ujištění, že je pro něho důležitá. Bez tohoto pocitu se neobejde. (22)

To druhé, co musí žena vědět je, že její vztah k manželovi vznikl z Božího rozhodnutí a je jedinečný. Potřebuje mít ujištění o své roli manželky. (23)
Nezávisle na tom, kolik času tráví žena mimo rodinu, musí najít uspokojení ve své roli jako hospodyně. A proto se neobejde bez uznání a povzbuzení. (25-26)
/Práce v domácnosti je málo ceněna! Sdělovací prostředky oceňují především ženy působící na veřejnosti. (25)/

…
Sebedůvěra ženy i v sexuálním ohledu se projevuje v řadě maličkostí, ve všem, co dělá. Je to vidět ve způsobu vedení domácnosti, jak se snaží dům vyzdobit a udělat přitažlivým, jak stojí na veřejnosti manželovi po boku, jak se obléká doma a při práci na zahradě, jak obléká děti, jak naslouchá přítelkyni u šálku kávy, i jak laskavě jedná s prodavačkou v samoobsluze. Na takové ženě je cosi přímo královského, když se objeví na veřejnosti po boku svého muže, kde ne slovy, ale celým chováním dává najevo, že k němu patří. V jednání s ostatními je taková žena úplně přirozená a plná otevřené důvěry. To způsobuje jistota, že je jako žena svým mužem správně oceněna.(23)

…
/Mnoho mužů staví rodinu na druhé až třetí místo. Z toho pak i žena a děti opouštějí rodinu a hledají náplň života mimo ni./
Většina mužů věnuje rodině velmi málo pozornosti. Vymlouvají se na svou zodpovědnost vůči společnosti, veřejnosti a na svou zaměstnanost obecnými problémy. Přitom si neuvědomují, že celá řada těchto problémů vznikla právě zanedbáním rodiny. A s rodinou to půjde víc a víc s kopce tak dlouho, dokud mužové nepoznají svou zodpovědnost za rodinu. Co je to za úspěch, když na veřejnosti úspěšně vystupují a doma zklamou?(26)

…
Když někoho milujeme, cele se mu vydáváme a tím padnou vnitřní zábrany. Tak se ovšem stáváme snadno zranitelnými. Láska mé ženy nese s sebou riziko, že ji mohu zranit snáze než jiní lidé. Ve rčení, že "koho nejvíc milujeme, toho nejvíc zraňujeme", je vyjádřena hluboká pravda. Svou ženu miluji, ale také ji často zraňuji. Tak se mně vydala, že se stala bezbranná vůči mé bezmyšlenkovitosti, sobectví, nelaskavosti. Jsem příčinou jejího trápení víc než druzí. To je paradox lásky.

…
1 K 7,3: "Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži." Přesnější je prý překlad:"Manžel ať zaplatí, co je své manželce dlužný." Jde o uspokojení toho druhého!

Výrok herce, který hrál romantické role, na otázku, co je charakteristické pro velkého milovníka: "Velký milovník je ten, kdo umí učinit jednu ženu šťastnou po celý život a který po celý život je s jednou ženou spokojený. Ten, kdo běhá od jedné ženy k druhé, není žádný velký milovník. To přece umí každý pes." (32-33)

"V pohlavním spojení se každý otevírá až k bodu nejzazší osobní zranitelnosti. Žena riskuje v manželském objetí svou ženskost, muž své mužství. Na druhé straně je to však právě tato zranitelnost, hotovost snést odmítnutí, která otevírá dveře ke zralosti a naplnění. Manžel, který svou ženu uspokojí a sám je jí uspokojen, posiluje jí v jejím ženství. Manželka, která uspokojí svého manžela, posílí jeho mužství." (33)

"Bible říká: "Těš se z manželky mladosti své" (Př 5,18). To je nejlepší prostředek proti pokušením, pravý základ, z něhož vyrůstá pravý pozitivní postoj k sexualitě. "To je přece žena, kterou mi Pán Bůh dal! Chci ji plně uspokojit a chci se z ní radovat."" (33)

Zvláště žena chce být připravena k manželskému objetí celým prostředím, přípravou již dlouho před ním. (34)
Mluvit o všem otevřeně a bez zábran. (36)

….
líbí se mi, co říkají John a Sheila Kipleyovi: "Když antikoncepční prostředek selže a dojde k těhotenství, výsledek není "omyl", ale člověk!"

…
Už dávno jsme v našem sboru přijali rozhodnutí,že ten, kdo chce v něm být oddán, musí být aktivním činem svého nebo jiného sboru. Čím více jsme na to kladli důraz a trvali na tom, tím moudřejší se nám to jevilo.

(Larry a Nordis Christensonovi: Křesťanští manželé, Praha, Evangelické nakl. s. , 58)