Citáty z knihy: Modli se a pracuj (Fidelis Ruppert, Anselm Grün)

V žalmech nacházíme celý náš život, nacházíme svou radost z úspěchu, svá zklamání, neúspěchy, nacházíme v nich bolest, kterou nám působí nepřátelství lidí, zrada přátel. Narazíme zde na své pocity, na hněv a rozčilení, nechuť' a pocit prázdnoty, žárlivost a nenávist i lásku, naději a důvěru. Když se navečer po vykonané práci modlím žalmy, činím tak vždy na pozadí zkušeností uplynulého dne. A slovy žalmu vypovídám svůj život, vyprávím Bohu o svém dni jeho vlastními slovy. Tím už je den se svou prací zahrnut do vyřčení před Bohem slovy, která mi k tomu dává Otec sám, a jimiž komentuje můj den. (42-43)
(…)
Často neobjevím v žalmech nic z toho, co jsem prožil. Naopak, jsem ještě plný hněvu na dnešní neúspěchy. A právě tato konfrontace s protikladem mé nálady může být uzdravující. Nemohu svůj hněv prostě potlačit a uměle se rozjásat. Nemohu však také chválit skrze zaťaté zuby. Musím se tomu postavit. Co to znamená chválit Boha tváří v tvář mému hněvu? Nepovažuji sám sebe a svůj hněv za příliš důležitý? Není výzva ke chvále i výzvou ke skoncování s kroužením kolem sebe, se svou sebelítostí, abych se pustil do chvály, připojil se ke společenství chválících a hleděl k Bohu, který stvořil svět, nese jej a dokáže unést i nás s našimi malými konflikty? (43)

…
Když ráno při vstávání přednesu všechny myšlenky o dnešní práci, které se mi honí hlavou, před Boha, a poprosím ho o požehnání, pak neklesám pod prací už na samém prahu dne, ale mohu se do ní pustit klidnější a uvolněnější. Právě ranní modlitba je tedy nejlepší možností pro předmeditování nastávajícího dne. (46)
(…)
/V modlitbě před prací bychom se měli modlit za své spolupracovníky./

…
V následné meditaci znovu procházím práci uplynulého dne. Mohu se tiše posadit před Bohem a nechat plynout celý den jako kabaret: práci, rozhovory, lidi, s nimiž jsem se setkal, konflikty, které se objevily, mé reakce, myšlenky, pocity a nálady. Rozestřu to vše v tichosti před Bohem, pokouším se to k němu pozvednout, aby přijal den s jeho dobrými stránkami i s jeho selháními, aby odpustil, co bylo špatně, aby uzdravil, co ve mně bylo zraněno nebo co jsem zranil ve druhých. V tiché modlitbě vyvstane všechno, co se mě během dne silně dotklo, ale co jsem neměl čas strávit.

…
Mohl by vzniknout dojem, jako by modlitba byla všelékem na naše každodenní problémy. Zkušenost však ukazuje, že se mnohé v naší práci a všedním životě nezlepší ani modlitbou. Co dělat potom? Musí si pak člověk vyčítat, že je modlitba ještě příliš slabá? Ne, dost často nelze problémy vyřešit ani modlitbou. Je nutné je prostě unést. A je možné, že navzdory svým snahám za někoho se modlit s tím člověkem stejně nedokážu vyjít, a dokonce se zdá, že se vztahy spíše horší. Veškerá modlitba, všechno analyzování mého vztahu k němu před Bohem nepomohlo. Potom mi nezbývá nic jiného než tuto situaci v modlitbě přijmout a vydržet, trpělivě, bez tlaku na výkon, že se skrze mou modlitbu přece musí něco změnit. Snad Bůh chce, aby se právě zde nic neměnilo, aby to byl můj osten v těle, který mne otevírá jeho milosti.

…
Ora et labora, to není jen kvantitativní označení benediktinského života, jenž právě vedle modlitby zahrnuje i nejrůznější práci. Je to spíše duchovní program, cesta, jak se setkat s Bohem uprostřed vlastního života a dovolit mu vejít do své každodennosti. Životní pravidlo "modli se a pracuj" je pomocí k duchovnímu zvládnutí všednosti a k rozpoznání, že právě ona je místem, kde ode mne Bůh nejvíce očekává a kde se rozhoduje, zda chci sebe a svůj : život zachránit nebo mu jej odevzdat a darovat zpět. Práce, všednost není místem od Boha vzdáleným, ale duchovním, kde se můžeme zacvičovat do lásky, trpělivosti, D nesobeckosti, úcty, poslušnosti, a otevřenosti vůči Bohu a lidem. Zkušenost s Bohem není vyhrazena těm, kdo se zcela stáhli ze světa, ale je možná každému, i uprostřed vřavy všedního dne. Ora et labora je křesťanská životní řehole, protože bere vážně Boží vtělení. Bůh se zjevil v těle a tak se nám zjevuje i dnes, v našem vlastním těle, v těle našeho prostředí, naší práce, naší každodennosti. Zdá se, že tělo nám Boha spíše zakrývá. Pravidlo "modli se a pracuj" nás chce naučit vidět jasně, abychom poznali Boha v těle naší všednosti a dotkli se ho tam, kde nám den za dnem vychází vstříc.

(Fidelis Ruppert, Anselm Grün: Modli se a pracuj, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 55)