Citáty z knihy: Nebojme se pravdy (Jan Pavel II.)

Psychologové a sociologové říkají, že základní příčinou, která vede mladé i dospělé k tomu, aby zkusili zhoubnou drogu, je absence jasné a přesvědčivé životní motivace. Absence záchytných bodů, vyprázdnění hodnot, přesvědčení, že nic nemá smysl, a že tedy nemá smysl žít, tragický a beznadějný pocit, že jsme cizími poutníky v absurdním světě, to vše může některé lidi skutečně vést k zoufalým a zhoubným únikům.

…
Člověk potřebuje vědět, zda stojí za to narodit se, žít, zápasit, trpět a zemřít, zda-li má cenu bojovat za určité ideály, převyšující materiální a povrchní zájmy, jednoduše, zda-li existuje alespoň jedno „protože“, které by ospravedlňovalo jeho pozemskou existenci. Základním problémem tedy zůstává, dát člověku smysl, dát smysl jeho rozhodnutím, jeho životu a dějinám. Ježíš zná odpověď na naše otázky. On dokáže „hádanku o smyslu“ lidského života a dějin vyřešit.

Bůh se vtělil, aby osvětlil význam lidského života, dokonce aby se stal jeho smyslem. Tomu musíme hluboce a radostně věřit, to je třeba nepřetržitě a cele prožívat, a také to hlásat a dosvědčovat, i přes dějinná utrpení a nepřízeň ideologů, většinou líbivých a lákavých.

…
„Technologický člověk“, aby žil v co největším blahobytu, vkládá veškerou důvěru a zájmy do rukou vědy a techniky. Má-li pak čelit osudové situaci nemoci, morálnímu utrpení nebo neúprosné smrti
- prožívá deziluzi a cítí trpkost. Z „technologického člověka“ se stává „člověk osamělý“ jelikož se cítí zlomený, ohrožený a poražený. Tělesná bolest spolu s bolestí duševní přechází v „bolest existenciální“ a otevřeně nebo skrytě se probouzí i „bolest náboženská“. Přináší s sebou řadu významných otazníků a táže se po smyslu.

…
Pozorovatelé se většinou domnívají, že pravděpodobně nejdůležitějšími příčinami, které vedou mladého člověka k požívání drog je negativní vztah k životu, ztráta všech ideálů a strach z budoucnosti. Pokud lidská bytost, zvláště stojí-li na počátku rozvoje, zůstane bez perspektivy velkých ideálů, pokud nemá důvod žít a přemýšlet o vyhlídkách na budoucnost, snaží se uniknout z přítomnosti a hledat útočiště v určité náhražce anebo v nicotě.

(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997)