Citáty z knihy: Poslušnost (Raniero Cantalamessa)

Velikost Ježíšovy poslušnosti se objektivně měří podle toho, "co vytrpěl", a subjektivně podle lásky a svobody, s jakou poslouchal. (15)

…
Poslušnost je způsob víry, který je nutný, když zjevené slovo neobsahuje Boží pravdu, které je třeba věřit, ale spíš Boží vůli, kterou je třeba splnit. Víra je v jiném smyslu poslušnost také tenkrát, když se nám představuje jako pravda k uvěření, protože rozum ji nepřijímá pro její zřejmost , ale pro její autoritu. (16)

…
Můžeme přirovnat Kristovu poslušnost k mohutném vodopádu, který uvedl v chod nesmírnou elektrárnu. Z ní vyšlo vedení, nabité energií, která prochází v církvi dějinami. /Napojení křtem/ (2O)

…
Řeholník má přednést představenému, co pro sebe považuje za vůli Boží, a ne jen ponechat vše představeným. "Kolik svatých by se bylo neposvětilo, kdyby si byli nepočínali takhle! Oč chudší by byla nyní církev, kdyby se byli v minulosti všichni omezili na to, že by byli poslušně dělali vždy a pouze to, co žádali představení."(4O)

…
Tato cesta nemá sama v sobě nic mystického a mimořádného, ale je otevřená všem pokřtěným. Záleží v tom, že "předkládáme Bohu záležitosti" (srv. Ex 18,19). Mohu se rozhodnout sám, zda vykonám nebo nevykonám jistou cestu, práci, návštěvu, zda vynaložím peníze, a pak, když jsem se rozhodl, mohu poprosit Boha, aby se ta věc podařila. Avšak probouzí-li se ve mně láska k poslušnosti vůči Bohu, udělám to opačně: nejprve se otážu Boha - nejjednodušším prostředkem, který máme všichni k dispozici a kterým je modlitba -, je-li jeho vůle, abych vykonal onu cestu, onu práci, onu návštěvu, vynaložil tyto peníze. Potom to udělám nebo neudělám. Ale teď to bude v každém případě úkon poslušnosti k Bohu, a ne už má svobodná iniciativa.

Je jasné, že normálně neuslyším ve své krátké modlitbě žádný hlas a nedostanu žádnou výslovnou odpověď, co mám udělat, nebo alespoň není nutné dostat odpověď, aby to, co dělám, byl úkon poslušnosti. Tímto počínáním jsem totiž předložil otázku Bohu, zřekl jsem se své vůle, vzdal jsem se samostatného rozhodnutí a dal jsem možnost Bohu, aby zasáhl do mého života, chce-li. Ať se potom rozhodnu k čemukoli, když jsem se řídil obvyklými měřítky rozlišování, bude to poslušnost vůči Bohu. ...Takto se přenechávají otěže vlastního života Bohu! Boží vůle prostupuje tímto způsobem stále víc tkáň celé existence, dodávají ceny a činí z ní "oběť živou, svatou a Bohu milou" Řím l2,1). (43-44)

…
Existuje poslušnost Bohu - často patří k nejnáročnějším -, která záleží v tom, že prostě uposlechneme situací. Když jsme viděli, že přes všechnu námahu a přes všechny modlitby jsou v našem životě obtížné situace, mnohdy přímo absurdní, z kterých podle našeho zdání nevzejde po duchovní stránce nic kloudného a které se nemění, musíme přestat "kopat proti ostnu" a začít v nich vidět tiché, ale rozhodné projevy Boží vůle s námi. Zkušenost dokazuje, že teprve když jsme řekli totálně a z hloubi srdce "ano" k Boží vůli, ztrácejí tyto trýznivé situace svou moc nad námi a přestávají nás trápit. (45)

…
V Písmu sv. mnohokrát zaznívá: "Zde jsem. Např.:Abrahám - Gn 22,1, Mojžíš -Ex 3,4, Samuel - 1 Sm 3,1, Maria - l 1,38, Ježíš - Žd 10,9. Jen Adam po hříchu na volání Boží tak neodpověděl, ale schoval se!

(Raniero Cantalamessa: Poslušnost, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, s.60-61. Převzato se svolením.)