Citáty z knihy: Uvedení do víry (Walter Kasper)

Naděje neutěšuje, nýbrž dává odvahu.

(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 39)

…
Věrnost však také není nic strnulého a neživotného. Můžeme se jí chopit pouze vlastní věrností v naději a důvěře. Mít v dějinách naději na základě Boží věrnosti proto nedovoluje žádnou katastrofickou náladu a katastrofickou teologii, která tvrdí, že dnes v církvi všechno spěje k zániku, a to jen proto, že mnoho věcí se radikálně mění. Této naději však právě tak odporuje názor, že všechno, co bylo v církvi až dosud, je katastrofa a že teprve dnes začíná nad církví vycházet slunce osvícení. Obojí je nedostatečná víra. Kdo věří, nemá z dějin strach, protože ví o příslibu, který v sobě dějiny nesou. (144)

…
Tímto středem...: zvěst o Božím zjevení, která umožňuje lidství člověka. ...Křesťanem je ten, kdo věří, že v Ježíši Kristu se nám a všemu lidstvu otevřela naděje, a kdo to opravdu přijme, aby se stal v konkrétním životě podobou naděje pro druhé. ...
...Jen když při vší jednoznačnosti víry znovu získáme její univerzalitu a když v univerzalitě zachováme její jednoznačnost, může být křesťanská víra světlem na svícnu a mít v novém období dějin konkrétní budoucnost.

(Walter Kasper: Uvedení do víry Řím Křesťanská akademie, 163)