Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Je ovšem sporné, zda je správné říkat: „Bůh existuje.“ Bůh totiž není žádná věc, která „existuje“, jako například existuje Amerika nebo rozhlasové vlny či čerstvé květiny v květinářství. Bůh je osobním Bohem, který je svobodný a milující, který nás stvořil z lásky, který k nám promlouvá, řídí naše cesty, zasahuje do našeho života, stručně řečeno: Bůh žije tajuplným, přitom však naprosto dokonalým způsobem, který si dnes náš nedokonalý rozum není s to představit.

…
Co nás očekává? Je smrt koncem všeho? Také v těchto záhadách tušíme Boha, který je může řešit, a řeší je. Vždyť nikdo přece nemůže přijmout názor, že všechno je marné; že smrt a nenávist mají poslední slovo; že nemáme nic, več bychom mohli doufat; že všechny krásy našeho světa jsou pouze klamným přeludem. (15)

…
Víra uznává Boha jako pána lidského života. Bůh však není pánem proto, že by z lidí dělal služebníky, nýbrž proto, že jim daroval život a vyzývá je, aby v jeho blízkosti a spolu s ním nalézali nejhlubší smysl a plnost života. Člověk se této výzvy chápe, přijme ji a žije podle ní, a to nazýváme vírou. Anebo to pozvání odmítá či se ho vzdá, a právě to nazýváme hříchem. Hřešit znamená říkat Bohu Ne, odmítat život s Bohem. Hřích je opakem víry, a také proto jej bez víry nepoznáme.

…
Víra snímá z člověka starost o sebe samého, osvobozuje ho od všech možných předpisů, na nichž údajně závisí jeho spása, a zavazuje ho pouze k lásce. A to není žádné násilí. Tomu, kdo pochopil dar Boží lásky, je tento závazek samozřejmostí. Ten, kdo nevěří a Boha odmítá, odtrhává svůj život od zdroje pravé svobody.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 81)