DESATERO - Modré světlo

Proč nám Bůh dal jako jasné ukazatele deset přikázání?
Protože chce své děti dovést k plnosti života.
________________________

3. února 1959 asi ve 23 hodin 12 minut, 10 000 metrů nad severním Atlantikem, vrhl hlavní pilot Waldo Lynch ještě pohled na palubní desku Boeingu 707. Další pilot, Sam Peters, studuje mapu. Kapitán Lynch si chce trochu protáhnout nohy, protože je přesvědčen, že to nejtěžší už mají za sebou.

Krátce poté, co opustili Paříž,je přepadla bouře se silným protivětrem 120 km v hodině. Nyní se jim podařilo vystoupat do desetikilometrové výšky nad bouřkové mraky. Kapitán zapne automatického pilota, sundá sluchátka a vstane. Je to svalnatý sedmačtyřicetiletý muž v plné síle. Poklepe Samovi na rameno, aby mu sdělil, že se na chviličku projde.

Kapitán se protáhne mezi cestujícími, kteří jsou ještě připoutáni bezpečnostními pásy, aby se chránili před nárazy větru. Vzadu zapláče dítě v matčině náručí. Kapitán Lynch ji uklidňuje: „Teď už to bude lepší, malý se bude moci vyspat.“

Co se v tomto okamžiku děje, se dá těžko popsat a ještě hůře představit. Kapitán najednou cítí, že se pravé křídlo letadla kymácí. Lynch je vymrštěn proti sedadlu na pravé straně a současně zhasínají všechna světla. Pak se na dvě až tři vteřiny doslova vznáší ve vzduchu. Konečně dopadá na podlahu. Kapitán se aspoň domnívá, že je to podlaha. Brzy však zjišťuje, že je to strop, na kterém pevně uvízl. Na to je jediné vysvětlení: Boeing leží na zádech. Letadlo padá jako kámen střemhlav dolů. Křik 116 pasažérů přivázaných bezpečnostními pásy k sedadlům přehlušuje řev motorů. Kapitán Lynch má za sebou 15 000 nalétaných hodin.

Proto reaguje jako vedoucí pilot. Musí nechat cestující na holičkách a okamžitě jít zpátky do řídicí kabiny. Druhému pilotovi se muselo něco stát. Jak se má ale dostat zpátky k Samovi, když ho to tlačí ke stropu!

Lynch je velmi silný a s vypětím všech sil se mu podaří dostat se k sedadlu. Pak se přitahuje od jednoho sedadla k druhému až ke kabině. Slyší dunění motorů, ještě tedy běží. Ještě je naděje, že se letadlo dá zachránit. Běží však o čas! Ví, že je to otázka vteřin. Letadlo musí být už o pět až šest kilometrů níže, zase se tedy ocitlo uprostřed bouře.

Lynch náhle ucítí nějaký nový pohyb letadla. Otáčí se a řítí se teď spirálovitě dolů. Kapitán se domnívá, že nyní přichází definitivní konec. Boeing 707 je už jen vířící list v bouři. Cestující už nekřičí. Jsou buď v bezvědomí, nebo čekají na smrt.

Lynch se však ještě nevzdává. Nyní už došel do první třídy. Z posledních sil těžce postupuje kupředu, jedno sedadlo, další .... Najednou se celé letadlo otřásá. „Teď se rozlomí!“ To je kapitánova poslední myšlenka, když ho to odhodilo stranou. Teď už se Boeing neotáčí jako list ve
větru, ale řítí se do moře jako raketa. Vytí motorů je nesnesitelné, celá kabina se otřásá. Letadlo se blíží rychlosti zvuku. Protože už není vydáno napospas bouři, dodá si kapitán zase naděje. Ale kolik vteřin mu ještě zbývá?

S nadlidským úsilím se propracuje až k pilotní kabině. Cítí, že se ho bouřlivě chopily něčí ruce a táhnou ho dovnitř. Je to mechanik a navigátor. Lynch dopadne do sedadla pro pilota. Konečně má v ruce řídicí páku. Navzdory noci a bouři vidí pod sebou rozbouřené moře. Výšku odhaduje na 2000 metrů. Sotva na to stačí pomyslet, je letadlo už jen 300 metrů nad vodou. Když se Lynch pokouší letadlo zvednout, vidí, že druhý pilot je v bezvědomí. Křičí na ostatní dva: „Pomozte mi!“ Tři muži tahají za řídicí páku jako šílení. Ve svislém letu střemhlav v rychlosti zvuku jsou však neustále odhazováni nazpět. Ani spojenými silami se jim to nedaří.

Běsnící moře jim bouří vstříc.
Druhý pilot se probral z bezvědomí. Ve čtyřech se jim podařilo dostat Boeing zase do vodorovné polohy!
Ještě několik vteřin - a letadlo by v Atlantiku explodovalo. Nikdo není zraněný. Všechno to trvalo jen čtyři minuty.

Co se vlastně stalo? Druhý pilot studoval mapu a nevšiml si hned modrého světla, varovného signálu, že automatické řízení nefunguje.

Bůh, jako dobrý otec, nám dal také varovné signály: deset přikázání. V hrubých obrysech je vložil do srdcí všech lidí. Nepřehlédněme je! Mohou nás ušetřit mnoha katastrof. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefevre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno