Dřevěná soška - mistr a učeň

Při jedné příležitosti přispěchal do chrámu mladý muž a požádal starého muže, aby ho naučil moudrosti. Stařec s ním prohodil pár slov a rozhodl se, že než ho přijme za žáka, podrobí ho zkoušce. Ukázal směrem ke stromu stojícímu naproti chrámu a pravil:

„Mladý muži, ty se chceš něčemu naučit, ale já se musím na jeden rok vzdálit z chrámu. Mohl bys pokácet tento strom a vyřezat z něj v mé nepřítomnosti sochu?“

„Samozřejmě, pane,“ odpověděl mladík.

Mistr mu předal malý nůž a vybídl ho k práci a k tomu, aby byl na ostatní žáky laskavý. Potom odjel. Mladík si přál od mistra něco pochytit, a proto pracoval dokonale a pečlivě. Celý rok mu trvalo zhotovit sochu vysokou dva a půl metru.

Po mistrově návratu se mladík cítil pyšný a spokojený, neboť se mu podařilo dokončit něco, co mu určitě získá mistrovu důvěru. K jeho překvapení se však mistr na sochu zadíval, zavrtěl hlavou a řekl:

„Ta socha nemá takové rozměry, jak jsem si původně představoval. Mohl bys ji zmenšit? Musím se z chrámu opět vzdálit, protože musím kázat, a nevrátím se dříve než za další rok.“  Zklamaný mladík dal najevo jistou nevoli. Chtěl se však od velkého mistra něco naučit, a tak ustoupil. Kněz z chrámu opět odešel.

I když mladý muž cítil jisté znechucení, pokusil se sochu zmenšit. Během prvních tří měsíců práce ho nelibé rozpoložení mysli neopustilo a všiml si, že jeho touha po dokonalosti zmizela.

Během dalších tří měsíců nepříjemné pocity ještě nabraly na intenzitě a nedařilo se mu sochu udělat tak, jak si přál. Vtom si uvědomil: „Já se ale skutečně chci něco naučit, a jestliže je tato práce jediný způsob, jak toho můžu dosáhnout, bude nejlepší, když ji udělám s chutí a ze všech sil.“

Od té chvíle se mu pomalu vrátila trpělivost a nadšení. Po třech měsících se dalo říci, že si užíval téměř každé minuty, kterou prací strávil. Po uplynutí jednoho roku vytvořil sochu měřící devadesát centimetrů. Nejdůležitější však bylo, že se naučil postavit se sám sobě. Zanedlouho se pak mistr do chrámu vrátil. Dílo si prohlédl a zatvářil se spokojeně, ale nakonec řekl:

„Ačkoliv jsi práci dobře odvedl, socha je stále větší, než jsem čekal. Mohl bys ji ještě trochu zmenšit?“
K údivu mistra chlapec odpověděl kladně a v jeho hlase bylo cítit spokojenost.
Chlapcova tvář odrážela trpělivost a potěšení, s jakým se úkolu zhostil. A mistr se opět vzdálil.

Po třetí se mladý muž pustil do opracování dřeva, ale tentokrát přemýšlel, jak vyřezat sochu tak, aby byla nejen krásná, ale aby také vypadala jako živá. Věnoval tomu veškerou pozornost a úsilí. Naučil se práci si vychutnat, a tak mu rok rychle utekl.

Když se mistr vrátil z cesty, chlapec mu předal sošku měřící osm centimetrů – nejkrásnější dřevořezbu, jakou si jen lze představit. Mladík prošel zkouškou síly vůle, trpělivosti, vytrvalosti… a především se naučil mít správný postoj k učení. Nebylo pochyb, že jeho studium bude úspěšné, protože se naučil zvítězit nad největším a nejsilnějším protivníkem – nad sebou samým.

Čínský lidový příběh

_______________________________

Náměty pro osobní či skupinové zamyšlení:

1. Žít s frustrací a neúspěchem je cesta, které se učíme. Jak mi to jde?

2. Trpělivost je podstatnou složkou naděje. Přemýšlím a nechám se jí oslovit.

3. Naše úsilí ne vždy uspokojí ostatní. Také z toho důvodu, že někdy živíme neúměrná očekávání. Zamyslím se, jak to v tomto směru vypadá se mnou.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jose Carlos Bermejo, Vlídné příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno