Falešné podezření mezi manželi

Manželé Jiří a Michaela se chystali na maškarní ples.

Když však večer chtěli jít, začala Michalu bolet hlava a řekla svému muži - protože už měli vstupenky koupené - aby šel sám. On tedy šel.

Po nějaké době ale Michaelu bolesti přešly a bylo jí tak dobře, že si nechtěla nechat ujít potěšení z plesu. Oblékla se do maškarního kostýmu, na tvář si dala škrabošku (její muž nevěděl, za co bude převlečená) a vyrazila na ples.

Tam brzy spatřila svého muže ve známé masce, jak horlivě tančí s jednou ženou po druhé a jak se baví. Při dámské volence vyzvala Michaela muže k tanci a tiše (aby ji nepoznal podle hlasu) mu do ucha šeptala něžná slovíčka. Podle jeho reakce poznala, že ji opravdu nepoznal.

Po chvíli koketování ho vylákala do zahrady a tam ho sladce objala. Krátce před půlnocí, když mělo nastat odmaskování, se pod nějakou záminkou vzdálila, odešla domů a lehla si do postele.

Krátce poté přišel i Jiří. Zeptala se ho: „Tak, jak bylo na plese?“ - „Nuda.“ - „Hodně jsi tancoval?“ - „Ale vůbec ne. Pavel, Ondřej a Filip tam byli taky bez manželek, a tak jsme si sedli do salonku a hráli jsme karty.“

„Co? Tys´ hrál celou noc karty?“ vyjela na něj Michaela celá rozčilená a byla přesvědčena, že ho nachytala při lži, protože se nechtěl přiznat, že celý večer tančil s jinou ženou a že k ní byl velmi něžný.

„No, jo“, odpověděl Jiří, „svůj kostým a masku jsem půjčil Petrovi, má stejnou postavu jako já, dobře mu seděl. A když mi všechno vracel, prozradil mi, že zažil nejkrásnější noc svého života.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno