III. Jak se slaví svátost křtu?

Uvedení do křesťanského života

1229
Stát se křesťanem, to vyžaduje už od apoštolských dob projít cestu uvedení do křesťanského života v několika úsecích. Tuto cestu lze urazit rychle nebo pozvolna. V každém případě v ní musí být některé podstatné prvky: ohlášení slova, přijetí evangelia, které vede k obrácení, vyznání víry, křest, vylití Ducha svatého, přistoupení k svatému přijímání.

1230
Toto uvedení do křesťanského života mělo v různých staletích rozmanité formy podle okolností. V prvních stoletích církve bylo velmi rozvinuto uvedení do křesťanského života, s dlouhým údobím katechumenátu a celou řadou přípravných obřadů, jež liturgicky rozdělovaly cestu katechumenátní přípravy, aby vyústily do slavení svátostí uvádějících do křesťanského života.

1231
Kde se křest dětí stal běžně rozšířenou formou slavení svátosti, se toto slavení sloučilo v jediný úkon, který zahrnuje velmi zkráceně přípravné úseky uvedení do křesťanského života. Pro tuto svou povahu vyžaduje křest dětí katechumenát, který se prodělává po křtu. Nejde jen o to, že je nezbytné poučování po křtu, nýbrž že se musí rozvíjet křestní milost spolu s růstem osoby. To je vlastní oblast katechismu.

1232
Druhý vatikánský koncil obnovil v latinské církvi "katechumenát dospělých rozčleněný na několik stupňů".29 Obřady jsou v Ordo initiationis christianae adultorum (1972). Koncil kromě toho dovolil "v misijních územích takové prvky zasvěcování mládeže (iniciace) kromě těch, které jsou obsaženy v křesťanské tradici jaké jsou u každého jednotlivého národa obvyklé, pokud mohou být přizpůsobeny křesťanskému obřadu".30

1233
Dnes tedy ve všech latinských i východních obřadech začíná uvedení dospělých do křesťanského života jejich vstupem do katechumenátu a vrcholí ve společném slavení tří svátostí: křtu, biřmování a eucharistie.31 Ve východních církvích začíná uvedení dětí do křesťanského života křtem, po němž hned následuje biřmování a eucharistie, zatímco v římském obřadu pokračuje několika lety katecheze, aby se uzavřelo později biřmováním a eucharistií, vyvrcholením jejich uvedení do křesťanského života.32

Mystagogie slavení

1234
Význam a milost svátosti křtu se ozřejmují jasně v jeho obřadech. Jestliže věřící pozorně sledují gesta a slova tohoto obřadu, jsou zasvěcováni do bohatství, které tato svátost vyjadřuje a působí v každém nově pokřtěném.

1235
Znamení kříže na počátku slavnosti vyjadřuje Kristovu pečeť na tom, který mu hodlá náležet, a znamená milost vykoupení, kterou nám Kristus získal svým křížem.

1236
Hlásání Božího slova osvěcuje kandidáty i shromáždění zjevenou pravdou a vyvolává odpověď víry neoddělitelnou od křtu. Vždyť křest je zcela zvláštním způsobem "svátostí víry", protože je svátostným vstupem do života víry.

1237
Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcovatele, ďábla, pronáší se nad kandidátem jeden (nebo více) exorcismus(mů). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vzkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je pak křtem "odevzdán".33

1238
Křestní voda se pak posvětí modlitbou epikleze (ať už v té chvíli, nebo o velikonoční vigilii). Církev prosí Boha, aby skrze svého Syna, moc Ducha svatého sestoupila na tuto vodu, aby se tak "zrodili z vody a Ducha" (Jan 3,5) ti, kteří jí budou pokřtěni.

1239
Pak následuje podstatný obřad svátosti: křest ve vlastním slova smyslu, který vyjadřuje a uskutečňuje odumření hříchu a vstup do života Nejsvětější Trojice skrze připodobnění Kristovu velikonočnímu tajemství. Křest se udílí mnohem výrazněji trojnásobným ponořením do křestní vody. Ale již od prvních dob se může udělovat tím, že se třikrát lije voda na hlavu kandidáta.

1240
V latinské církvi kněz při trojím lití vody říká: "N., já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého". Ve východních liturgiích je katechumen obrácen k východu a kněz říká: "Boží služebník N., je křtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého". A při vzývání každé osoby Nejsvětější Trojice kněz katechumena ponoří do vody a vytáhne.

1241
Pomazání svatým křižmem, vonným olejem posvěceným od biskupa, znamená dar Ducha svatého, který nově pokřtěný dostal. Stal se křesťanem, to je "pomazaným" Ducha svatého, přivtěleným ke Kristu, který je pomazán na kněze, proroka a krále.34

1242
V liturgii východních církví se pomazání po křtu stává svátostí biřmování (potvrzení). V římské liturgii toto první pomazání poukazuje na druhé pomazání svatým křižmem, které vykoná biskup: to je svátost biřmování, která takřka "potvrzuje" a dokonává křestní pomazání.

1243
Bílý šat znamená, že pokřtěný se "oblékl v Krista" (Gal 3,27): s Kristem vstal z mrtvých. Svíce, zažehnutá od paškálu, znamená, že Kristus nově pokřtěného osvítil. Pokřtění jsou v Kristu "světlem světa" (Mt 5,14).35
Nově pokřtěný je nyní Boží dítě v jednorozeném Synu. Může říkat modlitbu Božích dětí: Otče náš.

1244
První svaté přijímání. Nově pokřtěný, který se stal Božím dítětem a byl oblečen do svatebního roucha, je připuštěn "k svatební hostině Beránkově" a přijímá pokrm nového života, tělo a krev Kristovu. Východní církve uchovávají živé vědomí jednoty uvedení do křesťanského života tím, že podávají svaté přijímání všem nově pokřtěným a biřmovaným, i malým dětem, v upomínku na slova Páně: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim" (Mk 10,14). Latinská církev dovoluje přistupovat k svatému přijímání jen těm, kteří nabyli užívání rozumu a naznačuje zaměření křtu na eucharistii tím, že se nově pokřtěné dítě přinese před oltář k modlitbě Otče náš.

1245
Slavnostní požehnání uzavírá slavení křtu. Při křtu novorozeňat má důležité místo požehnání matky.