Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O věčnosti Ir u božího soudu - rozveselil smutné

Ir u božího soudu - rozveselil smutné

Existují vedle tělesných skutků milosrdenství ještě jiné?
Ano, například poučovat nevědomé, povzbuzovat smutné, snášet obtížné lidi.
______________________________

Jednou docela nenadále zemřel jeden Ir a stanul před božským soudcem. Měl hrozný strach, protože v životě neudělal příliš mnoho dobrého. Před ním stála ještě dlouhá řada; všichni museli skládat účty.

Kristus otevřel tlustou knihu a řekl prvnímu: „Tady stojí: Měl jsem hlad a tys´ mi dal najíst. Výborně! Můžeš vstoupit do nebe.“

Druhému řekl: „Měl jsem žízeň a dal jsi mi napít.“

Třetímu: „Byl jsem ve vězení a navštívil jsi mě.“ A tak dále.

U každého, který se dostal do nebe, zpytoval Ir svědomí a pokaždé se začal třást: nikomu nedal najíst ani napít, žádného vězně ani nemocného nenavštívil.

Teď přišel na řadu on. Podíval se na Krista, který hledal ve své knize, a třásl se strachy. Kristus však vzhlédl a řekl: „Moc toho tady není. Ale něco jsi přece udělal: Byl jsem smutný a ty jsi mi vyprávěl veselé historky. Byl jsem sklíčený a ty jsi mě rozesmál a dodal odvahy. Můžeš vstoupit do nebe.“

I když je tato příhoda vymyšlená, vidíme na ní, že nemáme promeškat žádnou příležitost, kdy můžeme druhému prokázat lásku, třeba tím, že ho obveselíme nebo povzbudíme.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Související texty k tématu:

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Naděje
- Křesťanská naděje není optimismus, ale mnohem víc
- Naděje je most mezi polotemnou přítomností a budoucností
- Křesťanská naděje je jako fotbalový míč
- Doufat znamená...
- Každý řetěz který nás poutá, lze přetrhnout...
- Modlitba - tlumočník naděje
- Na konci života nevidím tmu hrobu, ale...
- Naděje soubor textů

Mediálně spolupracujeme.

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

23. 6. 2019, 16. 6. 2019

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm