Ir u božího soudu - rozveselil smutné

Existují vedle tělesných skutků milosrdenství ještě jiné?
Ano, například poučovat nevědomé, povzbuzovat smutné, snášet obtížné lidi.
______________________________

Jednou docela nenadále zemřel jeden Ir a stanul před božským soudcem. Měl hrozný strach, protože v životě neudělal příliš mnoho dobrého. Před ním stála ještě dlouhá řada; všichni museli skládat účty.

Kristus otevřel tlustou knihu a řekl prvnímu: „Tady stojí: Měl jsem hlad a tys´ mi dal najíst. Výborně! Můžeš vstoupit do nebe.“
Druhému řekl: „Měl jsem žízeň a dal jsi mi napít.“
Třetímu: „Byl jsem ve vězení a navštívil jsi mě.“ A tak dále.

U každého, který se dostal do nebe, zpytoval Ir svědomí a pokaždé se začal třást: nikomu nedal najíst ani napít, žádného vězně ani nemocného nenavštívil.

Teď přišel na řadu on. Podíval se na Krista, který hledal ve své knize, a třásl se strachy. Kristus však vzhlédl a řekl: „Moc toho tady není. Ale něco jsi přece udělal: Byl jsem smutný a ty jsi mi vyprávěl veselé historky. Byl jsem sklíčený a ty jsi mě rozesmál a dodal odvahy. Můžeš vstoupit do nebe.“

I když je tato příhoda vymyšlená, vidíme na ní, že nemáme promeškat žádnou příležitost, kdy můžeme druhému prokázat lásku, třeba tím, že ho obveselíme nebo povzbudíme.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno