Jak dobře prožít Vánoce s malými dětmi (odpovídá MUDr. Alexandra Havlicová, psychiatr)

Chceme co nejlépe prožít svátky s naším malým dítětem. Hodně si o tom s manželkou povídáme a nejsme si jisti s udržováním některých tradic. Například je zvykem říkat dětem, že dárečky pod stromeček nosí Ježíšek. Dodnes si vzpomínám na poněkud nemilé zjištění, že to nebyl Ježíšek, ale moji milí rodiče, kteří na ně měsíce šetřili...


Otázku, jak ratolestem umožnit prožít vše, co je spojeno s Vánocemi, si naštěstí klade řada rodičů. Na druhou stranu je ale také spousta těch, kteří v sobě mají kvůli výchově „bez Boha“ citově – vědomostní chaos a sami nevědí, co a proč vlastně o Vánocích slaví. Vyplňují pak předvánoční období sháněním nejrůznějších hraček a drahých věcí i peněz na jejich zaplacení.

Adventní období je přitom krásnou přípravou na slavení. Děti se mohou spolu s rodiči den co den těšit na svátek Narození Páně, který se pak může stát klíčovou událostí vánočních svátků. Pokud je vše umocněno harmonií rodinného prostředí, stane se pro ně klíčovým prožitkem Vánoc mezilidská vřelost, láskyplnost a oslava příchodu Božího Syna.

Děti jsou schopné vnímat to všemi smysly a ukládat do paměťových stop už v nejútlejším věku do dvou let, kdy ještě nedovedou plně symbolizovat, tedy ani mluvit. Fantazie, která se výrazně rozvíjí po celou dobu předškolního věku, pak přinese každému dítěti zcela individuální obrazný prožitek vánočního příběhu.

Dárky, které si ve vánočním čase věnujeme jako symbol, se vzpomínkou na největší dar lásky a života, jejž Bůh seslal lidem, se pro děti mohou spojit v jejich obraznosti s představou o malém Ježíškovi, který se narodil v Betlémě. Milosrdná lež o Ježíškovi, který nosí dárky, je tedy v tomto případě opodstatněná. Smutné by však bylo, kdyby se pro naše potomky staly dominantou Vánoc jen věci, které najdou pod stromečkem. Pokud se u malého dítěte z živé představy o Ježíškovi postupně vyvine prožitek duchovních Vánoc, v nichž nebude otrokem věcí a dokáže si vážit lásky, s níž mu rodiče třeba jen malý dárek opatřili a dali, lze mít čisté svědomí. Můžeme se svobodně rozhodnout, zda své dítě vydáme napospas konzumnímu teroru, či umožníme naplnění jeho duše klidem a mírem. Pak pro ně jistě bude vzpomínka na Vánoce s Bohem, tátou a mámou v klidné rodině tím největším vánočním dárkem.

Dávno jsme zapomněli na mnoho vytoužených hraček, které jsme třeba i chtěli pod stromečkem najít. Ale nikdy nám nesejde z mysli hlas našich rodičů, vzpomínka na pocit bezpečí, jistoty nebo tátovu modlitbu u štědrovečerního stolu. Z paměti neodejde světlo svíček a vůně pokrmů, které se podle tradice objevily na stole jen jednou za rok. Nevymizí vánoční příběh, neutichne fascinující zvuk varhan ani melodie koled, ze starých jesliček se nepřestane něžně a tiše usmívat Panna Maria opatrující Děťátko.


MUDr. ALEXANDRA HAVLICOVÁ, psychiatryně, vedoucí Křesťanské poradny při Biskupství plzeňském, tel. 377 320 752


Se svolením převzato z Katolického týdeníku č. 51- 52/2003.