Bůh je tak velký, že si zaslouží, abychom ho hledali po celý život. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VánoceDelší texty Jak se Vám líbí Vánoce v Čechách? (Tři odpovědi)

Jak se Vám líbí Vánoce v Čechách? (Tři odpovědi)

Odpovídá: Ratnanjali Gadireddi
z Indie, žijící v Praze

Naše rodina také slaví Vánoce, ale ne jako náboženský svátek. Studovala jsem na katolické škole – byla v okolí nejlepší – takže moc dobře vím, co znamenají, ale pro nás doma jsou spíše výjimečným, krásným dnem, který je součástí oslav Nového roku. Na Štědrý den vaříme tradiční pracná jídla a protože neumím péct vánoční koláč, tak jdeme nějaký koupit. V domě rozmístíme vánoční osvětlení a to tam zůstává až do 2. ledna. Pak si vezmeme nové oblečení a jdeme na mši do kostela sv. Tomáše na Malé Straně, kam chodíme celá rodina každou neděli. Jsem hinduistka, a pokud znáte hinduismus, víte, že my přijímáme všechny bohy. Proto věříme, že i Ježíš Kristus je jedním z mnoha vtělení našeho Boha. Chceme s ním být v kontaktu a protože tady nejsou hinduistické chrámy, chodíme do kostela. Kdybychom nešli, budeme úplně mimo. Moje životné ideály vlastně nejvíc ovlivnili Mahátma Gándhí a Ježíš Kristus. Už v dětství mě hluboce zasáhl Ježíšův příběh a myšlenka, že zemřel pro všechny lidi – a tedy i pro mě. Sestry ve škole i jejich víra mně natolik imponovaly, že jsem se dokonce chtěla nechat pokřtít, jako to udělal starší bratr mého otce, a stát se jeptiškou. Ale otec mi to nedovolil. Řekl: „Jestli miluješ Boha, modli se k němu, ale kvůli tomu nemusíš měnit náboženství.“ Teď jsem vdaná, můj manžel je Čech po mamince a po tatínkovi Ind, máme dvě děti, takže jeptiškou už se asi nestanu. Ale Ježíše miluji. A vlastně by se mi líbilo být katoličkou. Když jdu do kostela, hluboce se mě dotýká kázání i láska k Bohu, ale zároveň vím, že Bůh přebývá hluboko ve mně, ne v náboženství. Bůh, který je jeden, a tak jsem, stejně jako můj otec, ani já dosud nenašla důvod, proč změnit náboženství.





Odpovídá: P.Juan Provecho OSA
ze Španělska, člen řádové komunity augustiniánů v pražské farnosti u sv. Tomáše

Vánoce slavím (anebo lépe řečeno slavíme, protože je trávím v klášterním společenství) podobně jako Češi. Za velmi důležitou považujeme inkulturaci, a proto se snažíme přijmout všechny tradice typické pro českou kulturu.

Na Štědrý večer po mši svaté v kostele se přichystáme na oslavu. Po nešporách společně zpíváme koledy u jesliček a potom zasedneme k večeři. Od spolubratra P. Williama, který působil dlouhodobě v Polsku, máme zvyk, že lámeme oplatky, které si rozdáváme a přitom si navzájem přejeme vše dobré. Potom pokračujeme s večeří: samozřejmě máme rybí polévku, bramborový salát a kapra. Občas si dáme něco španělského – když nám třeba předchozí návštěva přinesla turron (mandlový dezert). Po večeři, při níž jsou s námi vždy též členové našeho farního společenství, kteří jsou na Vánoce sami, sis rozdáváme dárky, zpíváme a popovídáme si v přátelské a radostné atmosféře do 23 hodin. To už se pak připravujeme na mši svatou. Po půlnoční mši je celá farnost pozvána do refektáře našeho kláštera, kde se ohřejem a pijeme na zdraví španělskou sangrii (vyrobenou podle tajného receptu), kterou jsme dopředu připravili. Ráno, na Hod Boží, je mše svatá se sborem a společné setkání s farníky.





Odpovídá: Piotr Krzysztofiak OP
Z Polska, převor pražského kláštera u sv. Jiljí

Každé Vánoce jsou pro mě připomenutím oné výjimečné atmosféry, jaká vládla u nás doma před svátky a během nich. Nezapomenutelným zážitkem bylo adventní očekávání – díky rorátním mším, kvůli nimž se muselo vstávat brzy, už na šestou, aby se po mši člověk ještě stačil nasnídat a doběhnout do školy. Na roráty jsme si vlastnoručně vyráběli lampiony. Vzpomínám si také, jak jsem nesměle cvičil na tahací harmoniku koledy, které jsem s plnou vervou mohl zahrát až na Štědrý den. Přesně si samozřejmě vzpomínám, jak jsem jako dítě s tatínkem a sestrou strojil stromeček. Maminka zatím vařila tradičních polských dvanáct chodů na štědrovečerní večeři. Protože jsem nikdy nebyl zvláštní jedlík, nabíral jsem si z každého chodu minimální množství, abych ode všeho ochutnal, jak si maminka přála. A pak to lehké mrazení v zádech kvůli dárkům.

Tady v Česku jsem sice „v zahraničí“, ale Vánoce neprožívám nijak odlišně. Nejdůležitější je to, že jsem v témž křesťanském prostředí, kde se vyznávají stejné hodnoty. Případné rozdíly v tradici můžou každého jen obohatit. Když tedy prožívám Štědrý den a vánoční svátky – i když se dnes, jak doufám, coby kněz a řeholník hlouběji účastním těchto tajemství spásy – vracejí se mi ony milé zážitky a sváteční atmosféra z dětství.


Se svolením převzato z Katolického týdeníku č. 51- 52/2003. (Mírně upraveno)


Témata: Vánoce | jesličky

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 24. 9.

Kaz 1,2-11; Lk 9,7-9

Komentář k Kaz 1,2-11: V tom, že poznám svá omezení, spočívá moje velikost a výjimečnost. Úvodní slova nemají vést k rezignaci, ale být hnací silou k hledání a prosazování opravdových hodnot!

Zdroj: Nedělní liturgie

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás
(28. 9. 2020) Jak následovat "dědice" české země? Asi ho nebudeme následovat zrovna v statečném hájení českého území. ...

Jak roste vinná réva a jak se dělá víno?

(23. 9. 2020) Pracovní listy pro děti. V září dozrávají hrozny vinné révy a slaví se "vinobraní". A znáte nějaké další rostliny,…

Sv. Padre Pio (23.9.)

Sv. Padre Pio (23.9.)
(22. 9. 2020) Otec Pio z Pietrelciny (1887 - 1968) je jednou z nejvýraznějších světeckých postav 20. století. Po celých padesát let…

21.9. sv. Matouš

(20. 9. 2020) Dynamika Božího povolání a lidské odpovědi

20. září - památka korejských mučedníků

(19. 9. 2020) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam, kde se…

Svátosti, víra a koronavirus

Svátosti, víra a koronavirus
(17. 9. 2020) Rozhovor s profesorkou Marianne Schlosser, nositelkou Ratzingerovy ceny. (Odkaz na Liturgie.cz)

Jak se stavět k odpadlíkům od církve? (Svatí Kornélius a Cyprián, svátek 17.9.)

(16. 9. 2020) Když v roce 251 pominulo pronásledování křesťanů, mnozí z těch, kteří předtím ze strachu od víry odpadli, se chtěli do…

Teolog, který nebyl odtažený od každodenních a aktuálních problémů

(16. 9. 2020) Adolf Kajpr (5. 7. 1902, Hředle na Kladensku – 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov)