Jean Giono - muž, co sázel stromy

V roce 1910 se jeden mladý cestovatel vypravil do Francouzských Alp. Náhle se octl v naprosté pustině, v neúrodném cípu země, poničeném a opuštěném. Když se dostal hluboko do téhle Bohem zapomenuté končiny, uviděl v dálce cosi, co vypadalo jako pahýl stromu.

Přiblížil se a zjistil, že jde o nachýlenou postavu staříka s pytlem žaludů na zádech a železnou tyčí v ruce. Tyčí udělal do země jamku, hodil do ní žalud a zahrnul ji. Sázel duby. Svěřil se cestovateli, že za poslední tři roky jich zasadil sto tisíc. "Budu šťastný, když se chytí jeden z deseti," řekl a dodal, že jeho žena a jediný syn mu zemřeli, a dokud ho tady Pán hodlá nechat, bude dál sázet stromy, aby navrátily život umírající zemi.

Po padesáti letech se cestovatel vrátil - a viděl něco úžasného. Žaludy z roku 1910 se proměnily v dubový les jedenáct kilometrů dlouhý a tři kilometry široký. Po úbočích kopců, kam až oko dohlédlo, se vlnil bukový háj. Ve stromoví zpívali ptáci, v jeho stínu dováděla zvěř a v krajině, která bývala vyschlá na troud, zurčely potoky plné vody.

Na okraji lesa stála lípa, symbol znovuzrození. Když cestovatel zíral v úžasu na zázrak před sebou, vzpomněl si na starého nevzdělaného venkovana, který jediný a zcela sám proměnil poušť v zemi Kanaán, a tak vykonal úkol hodný Boha.

Možná nedokážeme změnit svět, ale můžeme alespoň obdělat to malé políčko místa, kde žijeme. Pytel žaludů a železná tyč jsou v našich rukou. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bůh ukrytý v příbězích, James A. Feehan,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno