Jeho zákonem je láska

Jaká morálka vlastně charakterizovala Ježíšův život? Jak ji vůbec dokázal tak důsledně žít? Jestliže očividně zpochybňoval zákon otců, podle čeho tedy žil? Ježíšova odpověď zní: k životu není třeba bezpočtu zákonů. Stačí dvě "životní pravidla", která ani není potřeba zapisovat, aby si je člověk zapamatoval:

"Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.

Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."(Mt 22,37-40) Druhé z těchto pravidel, přikázání lásky k bližním, se často chybně chápe jako naprosté sebevydání. V tomto přikázání je však zahrnuta i zdravá "sebeláska" - "jako sám sebe"! Ke správnému pochopení může napomoci "zlaté pravidlo": "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi"! (Mt 7,12)

Životem podle těchto "pravidel" se Ježíšovi podařilo být tady pro druhé lidi, vidět jejich starosti a trápení, rozumět jejich úzkostem. Dodržování těchto pravidel znamená konec prázdných slov, tradičních předsudků, mnohostranné diskriminace, hospodářských výsad, samospravedlnosti a tvrdosti srdce. Otevírají pravé lidskosti.

Prokazují, že je třeba jednat všude tam, kde hrozí nouze - ať příteli nebo nepříteli. Láska není jen věcí citu, nýbrž i činu, a někdy právě jen činu (srovnej podobenství o milosrdném Samaritánovi, Lk 10,25-37).

Ježíš nezrušil staré zákony. Zákony být musí. On jim všem ale jako "zákon zákonů" nadřadil lásku, která garantuje, že zůstanou lidské. Ale z druhé strany právě zákon lásky nemá žádné škvíry a kličky pro únik. Otázka: "Jak by se ten zákon dal obejít?" už neexistuje. Místo toho je třeba se ptát: "Co je lepší, abych učinil? Jak mohu jednat co nejlaskavěji?

V horském kázání, jakémsi "základním zákonu" křesťanství (Mt 5-7), Ježíš na řadě příkladů ukázal, jak si tento "nový zákon" představuje. Nezáleží na písmenkách. Důležitý je duch, kterým jsou tyto zákony prodchnuty, důležité je smýšlení před činem i při jeho uskutečňování.
Lidé kolem Ježíše si povšimli: on jen tak nemluví, ale něco dělá. Neobyčejný člověk - člověk, který miluje. Člověk, který jde novými cestami. Člověk, který ukazuje, jací by lidé mohli být. Nechtěl Bůh právě takového člověka?