Navigace: Tematické texty V VánocePříběhy, povídky Jezulátko zmizelo…

Jezulátko zmizelo…


Misionářská stanice Kifungilo leží v pohoří Usambara v Africe. Žila jsem tam šest let, vyučovala jsem sirotky a starala jsem se o ně jako matka dětské vesničky.

Prosinec patří v této oblasti k měsícům, kdy je největší horko. Byly Vánoce a naše děti nemohly odjet domů. Neměly už žádné rodiče nebo je jejich rodiče prostě nechtěli vidět.

Jako každoročně jsme dětem připravili pěknou slavnost – a k tomu patří stavění našich jesliček. Nejhezčí místo v kapli byl výklenek nedaleko bočních dveří. Tam stáli pod opravdovými palmami Maria a Josef, pastýři s ovcemi a uprostřed leželo Jezulátko. Děti pozorovaly jesličky užaslýma očima: Willi, Peter Ndogo, Josef Babu a Lela. Zpívaly své písně. Na příklad: „Lalla kitoto cha mbingu.“ To znamená: Spi dítě z nebe.

Všichni jsme chtěli, aby se Božské dítě u nás cítilo příjemně a vítané. Naše děti přece dobře věděly, jak tvrdý osud má člověk, kterého nikdo nechce. Po obědě Štědrého dne, když jsme jesličky postavili, pražilo na malou vesničku tropické slunce. Mnozí z nás šli ještě z kaple domů. V pět hodin jsme šli na pobožnost do kostela a navštívili jsme samozřejmě v kapli naše jesličky. Ale jaké nás čekalo zděšení! Jezulátko tam neleželo! Zmizelo.

Co teď? Chtěli nás pozlobit kolemjdoucí nekřesťané nebo děti islámského učitele? Ani naše děti neměly tušení, co se s Jezulátkem mohlo stát. V tom jsme ale zjistili, že mezi námi chybí Lela, citlivé sedmileté děvčátko s otevřeným srdcem. Hledali jsme ji po celé vesnici. Nakonec jsme ji našli v nedalekém cedrovém lesíku. Táhla za sebou velkou krabici. Když jsme se jí ustrašeně ptali, proč není s ostatními v kostele a co má v té krabici, bezelstně odpověděla: „Šla jsem s Jezulátkem na procházku. Vždyť přece potřeboval také trochu čerstvého vzduchu a společnost i jistotu, že v Kifungilo ho mají rádi!“



( Sr.Josefi Patreiderová)

( Z časopisu DUHA č.9 12/96 )
 


Čtení z dnešního dne: Pátek 1. 3.

1. čtení - Gn 37,3-4.12-13a.17b-28; Evangelium - Mt 21,33-43.45-46

Komentář k Mt 21,33-43.45-46: Kdo chce uchvátit Boží vinici jen pro sebe, postará se o to, že její správa mu bude odňata. Nikoli seberealizace, ale služba. Nikoli zakládání si na vlastní věrnosti a tradici, ale otevřenost pro druhé!

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý ´Sudeťák´ P. Hubert Engelmar Unzeitig (svátek 2.3.)

(28. 2. 2024) P. Hubert Engelmar Unzeitig byl sudetský Němec, který se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou severně od Brna.…

Fiducia supplicans, neliturgická požehnání a Ratzingerovo rozlišení

(27. 2. 2024) Instrukce, kterou v roce 2000 vydal tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, rozlišuje modlitby za uzdravení, které…

Oto Mádr, přední český teolog a jeden z nejdéle vězněných kněží u nás (+ 27. 2. 2011)

(26. 2. 2024) Oto Mádr - výrazná osobnost české katolické církve 20. století

Proti komunismu, nacismu a jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(25. 2. 2024) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost –…

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2024) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2024) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2024) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.