Bůh nám vzal právo na život nejen cizí, ale i i vlastní. (Tomáš More) - archív citátů

Navigace: Tematické texty K Křížové cestyRůzné křížové cesty Křížová cesta s Mojžíšem (pobožnost s kreativními prvky)

Křížová cesta s Mojžíšem (pobožnost s kreativními prvky)

Pomůcky: trnová koruna (např. z akátu, ostružiny..)
Velký dřevěný kříž (klidně i ze světlých prken)
Vodovky, štětce
Voda

***


Úvod:
S Mojžíšem půjdeme na Ježíšovu cestu kříže. Mojžíš šel cestou proroka. Šel cestou utrpení a bolesti. On je právě na této cestě předobrazem již tehdy očekávaného Mesiáše.  A zároveň člověkem slabým, který se Bohem nechává vést a vede i druhé do Zaslíbené země. 

“Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl sdrce zlé a nevěrné, takž by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono dnes, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzteí zachováme pevné až do konce. Je řečeno, “Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezavtrzujte svá srdce ve vzdoru!” Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? A na koho se Bůh hněval po čtyčicet let? Zda-li ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.” (Žd 3,12-19)

***

 

1. Odsouzení 
“Farao rozkázal: „Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu.“ (2. Moj. 1,22)

Mojžíš byl faraonem odsouzen k smrti, stejně jako všichni tehdy narození hebrejští chlapci. Ale skrze faraonovu dceru byl - Boží pomocí –zachráněn, aby se sám stal zachráncem. Každý z nás jsme pro svůj hřích  odsouzeni k smrti. Bůh nás zachraňuje skrze Ježíše Krista, který se za nás nechal odsoudit na smrt. 

Naše záchrana není naší zásluhou, ale díky Tvé oběti, Pane Ježíši.

“Pilát dal Ježíše zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.” (Mt 27,26)

 

2. Přijetí kříže 
Hospodin řekl Mojžíšovi: “Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi a vyvedeš můj lid z Egypta.” Ale Mojžíš Bohu namítal: “Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?” ... “Prosím, Panovníku, pošli si koho chceš.” (2. Moj 3, 10-11 a 4,13)
Mojžíš se vzpírá přijmout Boží povolání. Netroufá si na takový úkol, nevěří si, má strach, nedokáže věřit, že když Bůh bude s Ním, to stačí. 

Ježíš se modlil: “Otče můj, je-li to možné, ať mne mine tento kalich, avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš.” (Mt 26, 39)

Trnová koruna – sáhni si, jak píchá. Vzdát se svých nároků a představ, svého života pro Pána Ježíše není snadné a někdy to i bolí. 

Bože, pomoz mi následovat Tě, podřídit svou vůli té Tvé, i když to znamená vzít na sebe kříž. Pomoz mi důvěřovat Ti, že jsi se mnou a nemusím se bát.

 

3. První pád 
Hebrejec se vůči Mojžíšovi ohradil: “Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?” (2.Moj 2,14)

Hřích Mojžíše, kterého Hospodin vyvolil, je i naším hříchem.  Jak často chceme prosazovat Boží spravedlnost lidským hněvem. 
Ve chvíli, kdy byl Mojžíš sám se sebou nejvíc spokojený, tak to zkazil. Ale ve chvíli, kdy si sám před sebou připadal nepatrný, jen obyčejný pastýř ovcí, Bůh k němu promlouvá z prostředku hořícího keře a povolává ho stát se zachráncem, velitelem a soudcem...

Ježíš řekl:  “Kdo se  mezi váme chce stát velkým, buď vaším služebníkem.” (Mt 20,26)

 

4. Ježíš potkává svou matku
“Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali, viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.” (Žd 11, 23)

Mojžíšova matka riskuje svůj život pro záchranu svého syna. Stejně jako Marie dává svůj život Bohu, aby přivedla na svět zachránce. 

Jsi ochoten obětovat svůj život pro Pána Boha? Riskovat výsměch spolužáků, kamarádů kvůli své víře? Nebo se za svou víru v Pána Boha stydíš a omlouváš si to tím, že je to jen tvoje soukromá záležitost? Modli se za to, aby Ti Pán Bůh dal odvahu sdílet svou víru s druhými. Modli se konkrétně alespoň za jednoho člověka, kterému bys o Pánu Bohu mohl říct. 

Bože, dej mi, prosím, odvahu naplnit Tvé poslání a své povolání. 

 

5.  Šimon pomáhá Ježíši nést kříž. – být oporou
Mojžíš říká: "Hospodine, nejsem schopen mluvit, jsem neobratný v řeči." Bůh ustanovuje: Áron bude mluvit tvými ústy. 

I tuto slabost člověka, který potřebuje pomocníka, oporu, bereš na sebe Ježíši, když potřebuješ Šimona, aby ti pomohl nést kříž.

Pane, děkuji Ti, za všechny, které jsi mi dal proto, aby mi byli posilou na mé životní cestě. Prosím Tě, aby mne žádné utrpení nevehnalo do vnitřní izolace, abych nepropadl ani iluzi soběstačnosti, ani zahořklé sebelítosti, v níž bych se uzavřel lásce. Dej, ať Tvou lásku dávám dál.

Komu můžeš být pomocí? Přemýšlej, jestli je třeba právě tady někdo osamělý, někdo nový, za kým bys mohl přijít s povzbuzením, projevit svůj zájem o toho člověka.

 

6. Veronika podává Ježíši roušku - pravá Boží tvář
“Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem.” (2. Moj 34,35)

Mojžíš sestupuje z hory Sinaj s deskami Zákona, které mu dal Bůh.

Ježíši, ty jsi vtělené Slovo Boha, ty jsi pravý obraz Boží. 
Bože, stvořil jsi mne ke svému obrazu, kéž věrně odrážím Tvou slávu svým životem. 

 

7. Druhý pád. – modlitební únava
“Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku pustil, vítězil Amálek.” (2.Moj. 17,11)

Boj s Amálekovci. Mojžíšovi slábnou ruce rozepjaté k modlitbě. Áron a Chůr přistupují, aby je podpírali. Pak je boj vítězný. Amálekovci jsou pro nás obrazem duchovních nepřátelských sil, jsou přemáháni modlitbou. Ale i v modlitbě býváme slabí, padáme, necháváme klesnout ruce, zavíráme Bibli.... 
Někdy potřebujeme pozvednout, jako Ježíš při druhém pádu.

Ježíš v Getsemane: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!” (Mt 26,38)

 

8. Plačící ženy 
“Komáři byli na lidech i na dobytku. Věštci tedy řekl faronovi: “Je to prst Boží.” Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.” (2. Moj 8,15)
“Tu si farao dal předvolat Mojžíše a Árona a řekl jim: “Opět jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý, a já a můj lid jsme svévolníci. Proste Hospodina. Božího hromobití a krupobití je už dost. Propustím vás, nemusíte tu už dál zůstat. “ ... Když farao viděl, že krupobití přestalo, hřešil dále. Zůstal v srdci neoblomný, on i jeho služebníci. ... a Izraelce nepropustil.” (2.Moj 9,27-28.34)

Deset egyptských ran. Kolik lidí v Egyptě naříkalo nad neúrodou, nemocemi, přírodními katastrofami...Plačte nad sebou! Utrpení, které jste způsobili bližním je vám lhostejné. Plačte nad svým sobectvím a nad Bohem, který je zraňován ve vašem srdci i ve vašem okolí.  

Ublížil jsi někomu? Možná svaluješ vinu na něho? Nebo dokonce viníš Boha? 

Pane, zhřešil jsem, a ještě hledám, na koho svalit vinu za své selhání. Nedopusť, abych se uzavřel do slepé sebelítosti a jenom obviňoval druhé. Prosím, dej mi sílu činit opravdové pokání, vidět své hříchy, cítit, jak jimi zraňuji druhé i Tebe a dej mi ochotu se jich zříct. Dej, ať nemám zatvrzelé srdce. 

„Za ním šel veliký zástup lidí, ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi...“ (Lk 23, 27-28)

 

9. Třetí pád 
“Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: “Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.” (2.Moj 20,12)
Mojžíš byl odsouzen k tomu, že neuzří Zaslíbenou zemi. Vkročí do ní až další generace. 
Je to hřích nedověry, malé víry, vzpoury proti Bohu. 

Pane, odpusť mi, že pochybuji o Tvé moci, o Tvé lásce a o Tvé věrnosti. 
Věřím, Pane, prosím, pomoz mé nevíře.

 

10. Zbaven šatu 
“Mojžíš vztáhl ruku nad more a Hospodin hnal more silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil more v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem more po suchu. Vody jim byli hradbou zprava i zleva.” (2.Moj 14,21-22)

Je třeba vše odložit, především strach a pochybnosti a vstoupit do Rudého moře. Nic si nenechat, žádnou oporu. Uvěřit v Boží zázrak. 

„Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.“ (Ž 22,19)

Proroctví se naplnilo, pro naše spasení. Jediná potřebná věc je Tvůj kříž. Ježíši, kéž se v mé slabosti projeví Tvá síla. Děkuji Ti, že právě tam, kde já vidím konec a smrt, Ty nabízíš cestu.  Kde já už nemůžu, Ty mne pozvedáš. Kde mne přemáhá strach, Ty mi říkáš: „Neboj se, já jsem s Tebou. Půjdeš-li přes vody, nestrhne Tě proud.“ 
Pane, dej ať rozpoznám, co je skutečně důležité, strhni sám z nás poslední roucho, vždyť víme, že se musí zemřít, aby se dosáhlo života.

 

11. Přibíjení 
“Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu.” (2.Moj 15,22)

Krok na poušť- krok do samoty. Na ničem nelpět, ani na přátelích. Umět jít sám a uslyšet Boha. Nejít ve své síle , ale v síle Božího Ducha. Ježíš je přibitý na kříži. Už není cesta zpět.  Jen s Boží pomocí můžeme i na poušti, ve zkouškách obstát. Je tu totiž pro nás nebezpečí, jako pro Izraelce, že budeme proti Bohu reptat, protože neplní naše očekávání. Pokud je ve Tvém srdci hořkost a hněv vůči Bohu, i to je třeba vyznat a odstranit. Přemýšlej o svých představách o Bohu, zda se neliší od toho, jaký On skutečně je.

„Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici.“ (Lk 23,33)

Pane, dej nám víru, že Tvůj kříž je důkazem Tvé lásky k nám, i když pochybujeme, i když se zdáš daleko, i když Tvou lásku necítíme. 


 
12. Ježíš umírá 
 Lid umíral. Hospodin řekl Mojžíšovi: “Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.” (4.Moj 21,8) 

“Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v Něho věří, měl život věčný. 
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3,14-16)

V tichu se modli.

 

13. Sejmutí těla 
 “Mojžíš řekl: “Zabijte velikonočního beránka. Potom vezměte svazek z yzopu, namočte jej v misce s krví a potřete nadpraží a obě veřeje...” (2.Moj 12, 21.22)

“Toto jest mé tělo, které se za vás vydává... tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.” (Lk 22, 19.20)

“Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.” (Ž 51,9)

Vyznej své hříchy Bohu. Pokud jich upřímně lituješ a zříkáš se jich, přijmi Boží odpuštění.

 

14. Pohřeb 
“Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovi dcery. Raději chtěl snášet přikoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu, a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě. Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem, zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.” (Žd 11,27-28)

Mojžíš byl z lidského pohledu v bezvýchodné situaci. Spolehl se ale na Boží zaslíbení, že Bůh svůj lid vyvede z Egyptského otroctví. Lidský rozum se víře brání. Zdá se to tak nelogické: Kdo by si totiž mohl vůbec představit, že něco tak strašného jako smrt povede k záchraně? A proč vlastně krev obyčejného beránka natřená na dveřní "futra" větvičkou yzopu, by měla ochránit před ranou smrti?
Jak vůbec může z tak temné noci vzejít světlo? 
Noc vyjití z Egypta. Přechod ze smrti ke vzkříšení. Náš Velikonoční Beránek je již obětován. Hrob je výzva, abychom očekávali Vzkříšeného Mesiáše. 
Děkovat ve víře za záchranu. To znamená vidět Ježíšovo mrtvé tělo a věřit, že On vstane, jak řekl. 

I o tobě může být napsáno:
..... (doplň své jméno) věřil(a) Bohu, a proto mu (jí) byli jeho (její) hříchy odpuštěny a on (ona) vytrvala v cestě za Bohem.

Pane Ježíši, věřím, a proto Ti děkuji, že jsi na kříži nesl moje hříchy, aby jsi mne zachránil.

“Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.  
Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. 1.Kor. 5,7-8

 


***

 

KREV

(Po posledním zastavení postavit velký dřevěný kříž. 
U něho vodovky – červená barva, štětec. 
Pak kbelík s čistou vodou.)

Izraelci potřeli krví zabitého beránka veřeje svého domu. To bylo znamení jejich záchrany před smrtí prvorozených. 
Potři si ruku červenou barvou a obtiskni na dřevo. Pak projdi dál a umyj se. Je to symbol záchrany, odpuštění a očištění našich hříchů díky prolití Ježíšovy krve. 


***
Autor křížové cesty: D. Kenningová.
Zveřejněno se svolením.
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Středa Památka sv. Anežky České

Mdr 6,1-11; Lk 17,11-19

Komentář k Mdr 6,1-11: Anežka vyměnila vysoké postavení za službu nejchudším. Kdybychom se řídili alespoň trochu jejími hodnotami, byla by celá společnost za třicet let nabyté svobody dál…

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2019) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2019) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens…

Sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

(8. 11. 2019) Alžběta z Dijonu: horkokrevná, temperamentní a neznámá světice. Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svátek posvěcení Lateránské baziliky v Římě 9.11.

(7. 11. 2019) Bazilika sv. Jana z Lateranu je nazývána „matkou všech chrámů města Říma a celého světa“.

Co řekl o smrti před svou smrtí oblíbený P. Josef Mixa

Co řekl o smrti před svou smrtí oblíbený P. Josef Mixa
(6. 11. 2019) Odkaz na kna.cz / Zajímavé myšlenky o smrti od P. Josefa Mixy, který zemřel 27. 10. 2019 

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti

(6. 11. 2019) Svatá Anežka se narodila ve 13. století jako královská dcera, její otec byl král Přemysl Otakar I. Anežka ale netoužila…

Doporučujeme k přečtení: EVANGELIZACE A VÍRA - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: EVANGELIZACE A VÍRA - Aleš Opatrný
(5. 11. 2019) Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch…

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

(2. 11. 2019) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…

1.11.1950 ve válce v Koreji...

(31. 10. 2019) Psal se rok 1950, byl první listopad. Americký vojenský kaplan v Unsanu v Severní Koreji otec Emil Kapaun odsloužil…