Navigace: Tematické texty J Jednota, ekumena, ekumenismus Církevní dokumenty Modlitba je duší ekumenického hnutí (Jan Pavel II.)

Modlitba je duší ekumenického hnutí (Jan Pavel II.)

Včera začal „Týden modliteb za jednotu křesťanů“. Jsou to dny reflexí a modliteb, více než kdy jindy vhodných na to, aby křesťanům připomínaly obnovení plné jednoty mezi nimi, jak si to přál Ježíš; zavazuje to každého pokřtěného, pastýře i všechny věřící (srov.Unitatis redintegratio, 5). Tento „Týden“ se koná jen několik měsíců od 40. výročí vyhlášení dekretu 2. Vatikánského koncilu Unitatis redintegratio, - klíčového textu, který postavil katolickou církev pevně a neodvolatelně na práh ekumenického hnutí.

Letos nám téma staví před oči základní pravdu pro každé ekumenické úsilí a to, že Kristus je základem církve. Koncil rozhodně doporučil modlitbu za jednotu křesťanů, jako duši celého ekumenického hnutí (srov. UR,8). Protože smíření křesťanů „přesahuje lidské síly a dary“ (ttž 24), modlitba dává výraz a naději, která nezklame a důvěru v Pána, který činí novou každou věc (srov. Řím 5,5; Zj 21,5). Avšak modlitbu musí doprovázet očištění mysli, citů a paměti. Tak se stane výrazem onoho „vnitřního obrácení“, bez něhož není pravý ekumenismus možný (srov. ttž,7). Koneckonců, jednota je dar Boha, dar, o který je nutno naléhavě a neúnavně prosit v pokoře a pravdě.

Touha po jednotě se rozšiřuje a prohlubuje tím, že zasahuje nová prostředí a nové souvislosti; vzbuzuje horlivost pro díla, iniciativy, reflexe. Také nedávno Pán umožnil svým učedníkům, aby mohli uskutečnit důležité styky dialogu a spolupráce. Bolest rozdělení je zakoušena stále živěji a intenzivněji, tváří v tvář výzvám světa, který očekává jasné a jednomyslné evangelijní svědectví od všech věřících v Krista.

V Římě se jako obvykle zakončí Týden modliteb za jednotu křesťanů slavnými nešporami, 25. ledna, v basilice sv. Pavla za hradbami. Děkuji panu kardinálovi Walteru Kasperovi, který mě bude reprezentovat při tomto liturgickém setkání a prosím také vás, abyste se modlili, aby celá rodina věřících mohla co nejdříve dosáhnout plného společenství, jaké chtěl Kristus.

***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
Přeložil P. J. Koláček, SJ
19.1.2005

Autor: Jan Pavel II.

Témata: ekumenismus - HLEDEJ v hesle jednota, ekumenismus Jednota, ekumena, ekumenismus 2. Vatikánský koncil - HLEDEJ v Koncil - II. vatikánský sněm Koncil - II. vatikánský sněm Modlitba modlitba společná Obrácení obrácení, pokání Pokání, obrácení Týden modliteb za jednotu křesťanů

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!