Můžeme Pána Ježíše vykakat?

Kryštof si stavěl z Lega a usilovně při tom o něčem přemýšlel. Nakonec vzhlédl a zeptal se:
„Babičko, když sníme Pána Ježíše, to ho potom zase vykakáme?“

To je fakt dobrá otázka a řekla bych, že mnozí dospělí v tomhle taky nemají jasno, ale netroufají si na něco takového ani pomyslet, natož tak nahlas se zeptat. Kdysi se tím zabýval dokonce svatý Augustin.

„Když kos potká žížalu, kdo koho sežere? Žížala se zabuší do prsou, silně zařve, uškrtí kosa a nasouká ho do sebe?“
„Ne,“ směje se Kryštof při té představě. „Jasně, že kos sežere žížalu.“„A když kočka potká myš. Kdo koho sežere?
Kdo je silnější? Přepere myš kočku?“
„Ne, kočka je silnější. Popadne myš a zakousne ji. A pak ji sežere.“
„Správně,“ říkám. „Silnější vždycky sežere slabšího, promění ho ve své tělo a pak ho taky vykaká. A teď přemýšlej. Kdo je silnější: člověk nebo Pán Ježíš?“
Bez váhání vyhrkl: „Pán Ježíš.“

„Správně. To znamená, že když sníme Tělo Pána Ježíše, neproměníme ho v naše tělo, ale naopak On proměňuje postupně naše tělo v sebe. Tím, jak chodíme ke svatému přijímání, stáváme se čím dál víc Tělem Pána Ježíše. Pán Ježíš řekl, že On je hlavou a my všichni ostatní tvoříme jeho Tělo. A když budeme jeho Tělo, přijdeme taky po smrti za ním do nebe.“

„Já ještě nechci umřít,“ řekl zamyšleně Kryštof. „Ale do nebe se těším.“

Jitka Hosanna Štěpánková
Redakčně upraveno