Naše víra je kotva v nebi

26.4.2017 ráno přišlo na Svatopetrské náměstí přibližně 30 tisíc lidí, aby se setkali s Petrovým nástupcem a vyslechli si jeho katechezi.

Na úvod generální audience byla přečtena závěrečná pasáž Matoušova evangelia (Mt 28,16.18-20), ve které Zmrtvýchvstalý Ježíš prohlašuje, že Mu je dána veškerá moc na nebi i na zemi; pověřuje učedníky, aby získávali všechny národy a křtili je, a na konec jim dává příslib, že bude s nimi až do konce světa. Právě tento Spasitelův příslib, který dává naději, byl tématem promluvy papeže Františka, který v závěru svojí katecheze řekl:

„Jedním z křesťanských symbolů naděje, který mám ve velké oblibě, je nikoli náhodou kotva. Vyjadřuje, že naše naděje není neurčitá a netřeba ji zaměňovat za vrtkavý pocit někoho, kdo chce žádostivě vylepšovat věci tohoto světa silou vlastní vůle. Křesťanská naděje má totiž svůj kořen nikoli v přitažlivosti toho, co bude, nýbrž v jistotě toho, co nám přislíbil a uskutečnil Bůh v Ježíši Kristu. Jestliže nás ujišťuje, že nás nikdy neopustí, jestliže každé povolání začíná pokynem „následuj mne“ a ujištěním, že zůstane vždycky s námi, čeho se tedy obávat? S tímto příslibem mohou jít křesťané kamkoli. Také na cestách raněným světem, kde se nic nedaří, nadále doufáme, jak říká Žalm: »I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou« (Žl 23,4). Právě tam, kde se šíří temnota, je třeba nést rozžaté světlo. Vraťme se ke kotvě. Naše víra je kotva v nebi. Náš život je zakotven v nebi. Co máme dělat? Držet se provazu, je stále tam. Jdeme vpřed, protože máme jistotu, že náš život kotví v nebi, u onoho břehu, kde spočineme.

Jistě, pokud bychom důvěřovali pouze svým vlastním silám, budeme mít důvod cítit se zklamáni a zdeptáni, protože svět nezřídka vzdoruje zákonům lásky. Častokrát má raději zákony sobectví. Jestliže v nás však přežije jistota, že nás Bůh neopouští a něžně miluje nás i tento svět, pak se perspektiva ihned mění. Homo viator spe erectus – Naděje napřimuje poutníka, říkávali předkové. Ježíšův příslib »Já jsem s vámi« nás cestou drží na nohou, vzpřímené, s nadějí a v důvěře, že dobrý Bůh již pracuje na uskutečnění toho, co se jeví lidsky jako nemožné, protože kotva tkví v nebeském břehu.

Svatý věřící Boží lid je lidem, který je na nohou – homo viator – a kráčí zpříma – erectus – v naději. Ať už jde kamkoli, ví, že Boží láska jej předchází, žádná část světa neunikne vítězství Vzkříšeného Krista. »Co je tím vítězství Vzkříšeného Krista?« - Vítězství lásky.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy katecheze je ZDE 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
(mig)
Redakčně upraveno