Neslučitelnost víry v Krista a magie

O Skutcích apoštolů - »Dbejte na sebe i na celé stádce«

Katecheze papeže Františka ze 4. prosince 2019, nám. sv. Petra

Pavlova služba v Efesu a loučení se staršími této církevní obce. 

(Sk 20, 32-35)

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Evangelium putuje světem neúnavně dál a přichází do Efesu, kde projeví veškerou svoji spásonosnou moc. Díky Pavlovi asi dvanáct mužů obdrží křest v Ježíšově jménu, a sestoupí na ně Duch svatý, kterým jsou znovu zrozeni (srov. Sk 19,1-7). Prostřednictvím apoštola dochází pak k mnoha divům: nemocní jsou uzdravováni a posedlí osvobozováni (srov. Sk 19,11-12). Děje se tak, poněvadž tento učedník je podobný svému Mistrovi (srov. Lk 6,40), kterého zpřítomňuje tím, že bratřím předává tentýž nový život, který od Něho sám přijal.

Boží moc, která vpadla do Efesu, demaskuje ty, kteří chtějí používáním Ježíšova jména konat exorcismy, ale nemají k tomu duchovní pověření (srov. Sk 19,13-17), a vyjevuje slabost magických praktik, kterých se velký počet lidí zříká a volí Krista (srov. Sk 19,18-19). Pro město Efes, proslulé magií, to znamená skutečný obrat! Lukáš tak zdůrazňuje neslučitelnost víry v Krista a magie. Pokud zvolíš Krista, nemůžeš chodit za mágem: Víra se plně svěřuje do rukou důvěryhodného Boha, který se dává poznat nikoli pomocí okultních praktik, nýbrž zjevením a nezištnou láskou. Někdo mi možná řekne: „Ano, ale magie je stará věc. S křesťanskou civilizací už pominula. Dejte si však pozor. Kdo z vás hraje taroky? A kdo si nechává číst z ruky nebo vykládat karty? Ve velkých městech dělají praktikující křesťané tyto věci i dnes. Zeptám se však: „Jak to, že jdeš k mágovi, věštci a k těmto lidem, když věříš v Krista?“ – Odpovídají: „Já věřím v Ježíše Krista, ale za nimi si jdu pro věštbu.“ Prosím vás: magie není křesťanská! Předpovídání budoucnosti, hadačství nebo zaklínání k nějaké životní změně není křesťanské. Kristova milost ti přináší všechno. Modli se a svěřuj se Pánu.

Šíření evangelia v Efesu hatí obchody stříbrotepcům, kteří vyráběli sošky bohyně Artemidy, a  náboženská praxe pro ně byla obchodní záležitostí. Zamyslete se, prosím, nad tím. Když tito řemeslníci viděli, že jim klesají výnosy, zorganizovali proti Pavlovi povstání, a křesťané jsou obviněni, že působí krizi této třídě stříbrotepců, Artemidině chrámu a kultu této bohyně (srov. Sk 19,23-28).

Pavel potom z Efesu odchází do Jeruzaléma a přichází do Milétu (srov. Sk 20,1-16). Tady si k sobě zavolá starší církevní obce z Efesu – presbytery, což byli kněží – aby jim předal svůj „pastorační“ odkaz (srov. Sk 20,17-35). Tím jsme se dostali ke slovům, která Pavel pronáší v závěru své apoštolské služby, a Lukáš nám podává jeho řeč na rozloučenou, jakousi duchovní závěť, kterou apoštol adresuje těm, kteří po jeho odchodu povedou obec v Efesu. Je to jedna z nejkrásnějších pasáží Skutků apoštolů. Doporučuji vám, abyste si dnes vzali Bibli, Nový zákon, tedy 20. kapitolu [Skutků apoštolů] a přečetli si tuto Pavlovu řeč na rozloučenou se staršími Efesu, pronesenou v Milétu. Takto lze pochopit, jak se loučí apoštol a jak se dnes mají loučit starší a všichni křesťané. Je to překrásný text.

Pavel nabádá a povzbuzuje představené obce, o nichž ví, že je vidí naposled. A co jim říká? »Dbejte na sebe i na celé stádce«. To je práce pastýře: bdít nad sebou a nad stádcem. Pastýř má bdít, farář má bdít, být na hlídce, kněží mají bdít, biskupové a papež mají bdít. Být bdělí, aby opatrovali stádce, a bdít také nad sebou, zpytovat svědomí a sledovat, jak plní tuto povinnost bdít. »Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si získal vlastní krví svého Syna« (Sk 20,28). Tak promlouvá svatý Pavel. Po biskupech se žádá, aby byli maximálně nablízku stádci, vykoupenému drahocennou Kristovou krví, byli ochotni bránit jej před »vlky« (v.29). Biskupové mají být lidu nejblíže, aby jej opatrovali a chránili; nikoli odtržení od lidu. Když Pavel předal představeným Efesu tento úkol, odporoučí je Bohu a »slovu jeho milosti« (v.32), jež je v církvi kvasem každého růstu a cestou svatosti, a vybízí je, aby jako on pracovali vlastníma rukama a nebyli na obtíž druhým, podporovali slabé a osvojili si, že »blaženější je dávat než dostávat« (v. 35).

Drazí bratři a sestry, prosme Pána, ať v nás obnoví lásku k církvi a pokladu víry, který opatruje, učiní nás všechny spoluzodpovědnými v péči o stádce, a podporujme v modlitbě pastýře, aby prokazovali pevnost a laskavost Božského Pastýře.

Přeložil Milan Glaser

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno