Obrácení, krátké citáty

V tom spočívá METANOIA, nikoliv myslet nejprve na vlastní strasti, problémy, hříchy, úzkosti, ale dát se strhnout na cestu Ježíše Krista, do mesiášského dění, čímž se naplňuje Iz 53.

(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 252)

+

Cesta k uzdravení a smíření nespočívá v naší snaze být lepší než ostatní, ale v přiznání, že jsme jako ostatní.

(Henri J. M. Nouwen: Tady a teď, Zvon, Praha 1997, 79)

+

Svatý Jeroným se modlil v Betlémě u jeslí: "Přicházím, Pane,dnes s prázdnýma rukama.Co ti vůbec mohu dát?" Ježíš mu odpověděl: "Dej mi své hříchy!"
"Pokání, bolest, dostiučinění jsou důležité prvky cesty obrácení, ale ještě větší je láska a důvěra v Boží milosrdenství: Pokání samo nestačí"

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 42)

+

/Situace moderního lidstva/
V noci se musí tak zatmět, aby lidé skutečně viděli, že nic nevidí. Toto poznání pak se stává prvním zábleskem světla, začátkem vzestupu, přípravou k rozbřesku nového dne. Heidegger píše: "V epoše noci světa se musí dojít až na dno propasti a musí se to pocítit."

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s., 153

+

Je jistě zásluhou různých dnešních obnovných hnutí, že vidí problém osobního obrácení a zaměřují se na ně, přitom však často hrozí nebezpečí, že chtějí přivodit setkání s Bohem jakoby "v krátkém procesu". Takovýto pokus však nevede k vytouženému obrácení, ale podporuje lidskou a duchovní nedospělost nebo subtilní formy násilí (srv. Rey; Godin 1986)

(Klemens Schaupp: Doprovázení na duchovní cestě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 5-6, pozn.)

+

Žijeme ve špinavém světě - zde čistota není v tom, že se neušpiníme, ale že se často myjeme!

(Jozef Porubčan: Každý den s Bohem, Praha, Scriptum 1992, s. 394)

+

Velké náboženské osobnosti lidstva se musely odhodlat k bolestné revizi své minulosti. Celým Starým zákonem se ozývá volání po pokání a obrácení. Také Nový zákon začíná výzvou k proměně, k přetvoření celého člověka. V tom všem se odráží podstatný rys lidské velikosti: Pravé lidské bytí vždy probíhá v "pokání", tj. v oproštění od vlastní hříšné minulosti, v odloučení dobra a zla uvnitř vlastní existence.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 66)

…
Pravá lítost až tváří v tvář lásce: druhým se nemohu darovat takový, jakým jsem se stal hříchem. Vím, že i tak budu přijat, ale... Pokání pak je možné jen v lásce: Uslyším: "Mám tě přece rád." A odpovím: "Nejsem hoden tvé lásky." V tom je spása.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. (69-7O)

+

Nejubožejší z ubohých jsou lidé, kteří již nedokážou cítit lítost. U nich svět klesá zpátky do tmy. Jsou to především lidé, kteří se plně a definitivně postavili za svou minulost. To je pak zatracení: zkamenělé srdce, zarputilost. Duchovní energie světa v těchto lidech vyhasíná.
(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 72)

+

Bez obnovení z ducha modlitby a pokání není možné vnější obnovení církve. Tragikou mnoha současných pokusů o obnovu je, že chtějí mít jedno bez druhého.

(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím, Křesťanská akademie 1987, . 81)

+

I v životě jsou patrné poklesky a pády. Jedno však rozlišuje svaté od odpadlíků: Svatý znovu povstává a jde v Boží síle ve víře kupředu. Jde vstříc budoucnosti s větší odvahou a s větší moudrostí než před pádem, protože se učí ze svých chyb.

(Larry a Nordis Christensonovi: Křesťanští manželé, Praha, Evangelické nakl. s. , 98)

+

Následovat Beránka tedy znamená: Nikdy nechtít být vlkem - něco urvat, sám sebe "zachránit" - ten, kdo se chce takto zachránit, všechno nakonec ztratí. Ale kdo následuje Beránka v jeho poslušnosti, ten se stává nakonec vítězem.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.21)

+


To je ta nová filozofie Evangelia, ve které pravda je vyjádřena jako "conformitas cordis cum re" - shoda srdce se skutečností. A to je světlo, které se poznává sebou samým.

(Jozef Porubčan: Každý den s Bohem, Praha, Scriptum 1992, s. 362)

+

Kdo se nikdy nezhrozil sebe sama, svých vlastních lidských možností a stavu lidského bytí, které se projevuje v jeho vlastním životě, ten se nikdy nesetkal s radostnou zvěstí Pánovou: "Pravda vás osvobodí.: (J 8,32) Boží pravda demaskuje člověka...

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 37)

…
Být křesťanem spíše znamená stávat se křesťanem. Proto je první obrácení vždy jen prvním – i když důležitým - začátkem a žádá si každodenní prohlubování a rozvíjení.

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 110-11)

+

Kolikrát jsme už slyšeli slovo "Obraťte se!" A kolikrát jsme si už řekli, že se polepšíme? Zkusme to jinak. Vezměme výzvu evangelia celou. Říká totiž: "Obraťte se a věřte evangeliu!" Jde o to, obrátit se k něčemu - k tomu, co nám Bůh dal jako slovo naděje. Přesněji řečeno: obrátit se k někomu. K tomu, kdo přichází do mého života. Obrátit se k němu a brát z jeho rukou vše, co nám dává pro život Božího člověka, kterým jsem se na křtu stal. Budu sice dál zápolit se svými chybami a neschopnostmi, ale budu vycházet při tom všem z jiného základu: z Božího života, který nám byl v Kristu darován a který má sílu k proměně mých slabostí, celého mého života...
(P.Aleš Opatrný)

+

Kdo nepřichází k Bohu takový, jaký je, nikdy se nedoví, jaký je Bůh.
(Pavel Korosin, Křesťanské aforismy, str. 94)

+

Obnova /člověka/ se uskutečňuje skrze obrácení a příklon k Bohu, nikoli skrze kratičkou otočku, letmý pohled jiným směrem, nýbrž ve vykročení na cestu jiným směrem. Tady však již jde o celoživotní proces. Myslím, že mnozí vlastně neputují...
(P. Hans Buob, Dary Ducha svatého, str. 8)

+

"Proč ještě nejste svatí?, proč ještě nejste u cíle, vždyť se denně modlíte, každý rok máte exercicie, často slavíte bohoslužby.." ..."Protože jste se ještě neobrátili!"
Druhý vatikánský koncil nám říká, že všichni křesťané jsou povolání ke svatosti. A být povolán znamená být také k tomu uschopněn.
Všichni křesťané jsou povoláni a zavázáni k uskutečňování svatosti a dokonalosti ve shodě se svým stavem. (LG 42)... Zavázán mohu být jen k tomu, co je pro mě možné...
Cílem života je svatost. K té Kristus může dovést každého jeho cestou. To je také smyslem následování Ježíše Krista, který svým povoláním zasahuje srdce každého jednotlivě, osobně. - Podle H.B. 78,79
(Hans Buob,Růst v modlitbě,cesta obrácení, str. 82, 79/