Očistec a odpustky dle skript: Dogmatika De sacramentis (Ott / Wolf)

-Pod pojmem odpustků (indulgentia) se rozumí mimosvátostné odpuštění časných trestů za hříchy, zbylých po odpuštění viny, které církevní autorita poskytuje z pokladu zásluh Krista a svatých. /?!?/
-Odpustky nejsou odpuštěním hříchu. Odpuštění viny hříchu je jejich nutnou podmínkou.
-Odpustky také nejsou pouhým odpuštěním kanonických trestů před církví, nýbrž odpuštěním časných trestů za hříchy před Bohem.
-Církev má moc udělovat odpustky. (De fide)
-Církev má odpustkovou moc z moci klíčů (Mt 16,18n).
-Odpustky ve své podstatě nejsou pouhým aktem milosti, jímž se zdarma, "bez protihodnoty" odpouští časné tresty za hříchy, nýbrž jsou kompenzací z pokladu dostiučinění Krista a svatých. Představeným církevního společenství přísluší rozdělovat tento poklad věřícím. Možnost zástupného dostiučinění vyplývá z jednoty Kristova mystického těla.
-Zdrojem odpustků je poklad dostiučinění církve, který spočívá v přemíře dostiučinění Krista a svatých. (Sententia certa)
Odpuštění hříchů se děje v řádu spásy za přiměřené /pokání/.
Při udílení odpustků se církevní autorita obrací prosebně na milosrdenství Boží, aby pro přemíru dostiučinění /zásluh/ Krista a svatých poskytl potřebným údům Kristova mystického těla, kteří splňují předepsané podmínky, odpuštění jejich trestů za hříchy, dosud neodpykaných.
Protože zde prosí Boha sama církev - mystické tělo, je možno počítat s morální jistotou s vyslyšením této prosby.
-Výkon odpustkové moci nevyplývá z moci svěcení, nýbrž z jurisdikce.
-Rozlišujeme odpustky: - plnomocné
- neplnomocné,
podle toho, zda časné tresty za hříchy jsou odpuštěny zcela nebo pouze částečně
- pro živé
- pro zemřelé,
Udělení odpustků žijícím věřícím se děje rozhřešením. Nad zesnulými v očistci nemá církev jurisdikci. Proto se jim mohou odpustky věnovat nikoliv přímo absolucí, nýbrž nepřímo na způsob přímluv, protože jejich účinek není neomylný.
- Podmínky pro získání:- křesťan (katolík, neexkomunikovaný)
- posvěcující milost (alespoň na konci předepsaných skutků)
- úmysl odpustky získat
- vykonání předepsaného skutku
- nezalíbení v žádném hříchu
- zpověď
- příjímání
- modlitba na úmysl papeže

/Dle L. Otta, Dogmatika "De sacramentis", Wolf-str.136-140/: