Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO svátosti eucharistie Odměněná důvěra - Napoleon bez peněz
Odměněná důvěra - Napoleon bez peněz
Jak máme Ježíše přijmout ve svatém přijímání?
S pevnou vírou a důvěrou v něho.
____________________________
Jednou si císař Napoleon vyrazil do hostince. Doprovázel ho jen jeho pobočník Duroc. Nechtěli, aby je někdo poznal, tak byli oblečeni nenápadně.
Když dojedli, přinesla stará hostinská účet - čtrnáct franků. Duroc sáhl po své peněžence, ale zbledl. Byla totiž prázdná.
Císař se blahosklonně usmál a řekl: „Nedělejte si starosti, zaplatím.“ Prohledal kapsy, ale bohužel zjistil, že ani on nemá u sebe žádné peníze.
Co teď? Císařův pobočník hostinské navrhl: „Zapomněli jsme si peníze. Ale do hodiny jsem tu zpátky a všechno zaplatím.“
O tom nechtěla stará ani slyšet. Hrozila, že okamžitě zavolá četníky, když na místě nezaplatí.
Sklepníkovi, který je sledoval, se jich zželelo. Řekl hostinské: „To se může stát každému, že zapomene peníze. Četníky nevolejte. Zaplatím za ně těch čtrnáct franků. Vypadají oba poctivě.“
Tak mohli hostinec opustit.
Pobočník se brzy vrátil zpátky a zeptal se hostinské: „Kolik peněz jste musela dát, abyste si tuto hospodu mohla koupit?“
„Třicet tisíc franků,“ odpověděla stařena.
Duroc vytáhl svou náprsní tašku, vysázel na stůl třicet tisíc franků. Pak vysvětlil: „Na rozkaz svého pána, císaře, daruji tento hostinec sklepníkovi, který nám pomohl v nouzi.“
Nyní si můžeme položit otázku: Proč hostinská ztratila svou hospodu a sklepník dostal takovou odměnu? Oba přece vzácného hosta přijali a hostili. Byl tu však jeden velký rozdíl: sklepník věnoval nenápadnému hostu svou důvěru, ale hostinská nikoliv.
My, křesťané, také přijímáme Ježíše jako nenápadného hosta ve svatém chlebu. Jak to, že jsou pak někteří lepší a jiní nejsou? Je to proto, že jedni mu darují svou důvěru, druzí však ne. Jedni od něj očekávají všechno, druzí jsou lhostejní a neočekávají nic.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno
Související texty k tématu:
"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.
Eucharistie
- Eucharistie do našich konkrétních životních podmínek Eucharistie je pokrmem, který člověka udržuje při životě během jeho dlouhého exodu pouští lidské existence. Stejně jako mana pro lid Izraele, je také eucharistie pro každou křesťanskou generaci…
- Eucharistie nepatří jen do kostela Člověku by nic neprospělo být denně na mši svaté nebo i na dvou mších, kdyby byl jen polykačem hostií.
- Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti Je to stálý proces v životě křesťana a církve, proces, který je naprosto nepostradatelný.
- Ježíš se stal chlebem, aby utišil náš hlad ... po lásce (Matka Tereza)
- Když jdeš k přijímání, nepřistupuj s roztaženými prsty Boží pokrm proměňuje náš život...
- Moje první mše ve vězení (Václav Vaško) Tábor Nikolaj, kam mě komunisté přidělili (1954), se rozprostíral na hřebenech Krušných hor. Na krásu přírody rušivě působily dřevěné baráky tábora obtočeného dvěma vysokými ploty z ostnatého drátu.…
- Věčné zřídlo máme v živém chlebu, třebaže je noc… (Jan od Kříže) Já znám ten pramen dobře, jenž prýští, tryská proudem, třebaže noc je! ... Ten živý pramen, po kterém tak toužím, zřím v chlebu života, je chlebem božím, třebaže noc je.
- Další texty k tématu eucharistie, Boží tělo, mše svatá
