Odměněná důvěra - Napoleon bez peněz

Jak máme Ježíše přijmout ve svatém přijímání?
S pevnou vírou a důvěrou v něho.
____________________________

Jednou si císař Napoleon vyrazil do hostince. Doprovázel ho jen jeho pobočník Duroc. Nechtěli, aby je někdo poznal, tak byli oblečeni nenápadně.

Když dojedli, přinesla stará hostinská účet - čtrnáct franků. Duroc sáhl po své peněžence, ale zbledl. Byla totiž prázdná.

Císař se blahosklonně usmál a řekl: „Nedělejte si starosti, zaplatím.“ Prohledal kapsy, ale bohužel zjistil, že ani on nemá u sebe žádné peníze.

Co teď? Císařův pobočník hostinské navrhl: „Zapomněli jsme si peníze. Ale do hodiny jsem tu zpátky a všechno zaplatím.“

O tom nechtěla stará ani slyšet. Hrozila, že okamžitě zavolá četníky, když na místě nezaplatí.

Sklepníkovi, který je sledoval, se jich zželelo. Řekl hostinské: „To se může stát každému, že zapomene peníze. Četníky nevolejte. Zaplatím za ně těch čtrnáct franků. Vypadají oba poctivě.“

Tak mohli hostinec opustit.

Pobočník se brzy vrátil zpátky a zeptal se hostinské: „Kolik peněz jste musela dát, abyste si tuto hospodu mohla koupit?“

„Třicet tisíc franků,“ odpověděla stařena.

Duroc vytáhl svou náprsní tašku, vysázel na stůl třicet tisíc franků. Pak vysvětlil: „Na rozkaz svého pána, císaře, daruji tento hostinec sklepníkovi, který nám pomohl v nouzi.“

Nyní si můžeme položit otázku: Proč hostinská ztratila svou hospodu a sklepník dostal takovou odměnu? Oba přece vzácného hosta přijali a hostili. Byl tu však jeden velký rozdíl: sklepník věnoval nenápadnému hostu svou důvěru, ale hostinská nikoliv.

My, křesťané, také přijímáme Ježíše jako nenápadného hosta ve svatém chlebu. Jak to, že jsou pak někteří lepší a jiní nejsou? Je to proto, že jedni mu darují svou důvěru, druzí však ne. Jedni od něj očekávají všechno, druzí jsou lhostejní a neočekávají nic. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno