Odpuštění /Jan Pavel II./

Úryvek z poselství papeže Jana Pavla II. ke světovému dni míru 1.1.2002, které neslo název: Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění.


Odpuštění není okamžitě chápáno, ani není snadné je přijmout; jeho poselství je z určitého pohledu paradoxní. Zdánlivě přináší pokaždé krátkodobou ztrátu, ale ve skutečnosti zajišťuje dlouhodobý zisk. Jeho pravým opakem je násilí, které si volí brzký zisk, ale v dlouhodobé perspektivě přináší skutečnou a trvalou ztrátu. Odpuštění by se mohlo jevit jako slabost, ve skutečnosti však jeho nabídka i jeho přijetí předpokládá velkou duchovní sílu a nezdolnou morální odvahu. Odpuštění ani zdaleka člověka neumenšuje, nýbrž jej vede k plnějšímu a bohatšímu lidství, které je odleskem Stvořitelovy záře.

Úřad, jenž ve službě evangeliu zastávám, mně silně vede k povinnosti trvat na odpuštění a současně mi k tomu dodává i sílu. Činím tak i dnes, povzbuzen nadějí, že mohu vzbudit pokojné a zralé úvahy, které by přispěly k všeobecné obnově lidských srdcí i vztahů mezi národy na celém světě.

Při rozjímání nad tématem odpuštění nelze nepřipomenout některé tragické konfliktní situace, jež příliš dlouhou dobu rozdmýchávají hlubokou a bolestnou nenávist, a následně vyvolávají nezadržitelnou spirálu osobních a kolektivních tragédií. Mám na mysli zejména to, co se děje ve Svaté zemi, na požehnaném a posvátném místě setkání Boha s lidmi, na místě života, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, vládce pokoje.

Problematická mezinárodní situace vyzývá k tomu, abychom s novou silou zdůraznili naléhavost řešení arabsko-izraelského konfliktu, v němž se již přes padesát let střídají více či méně vyhrocené fáze. Ustavičné teroristické nebo válečné činy, které ztěžují situaci všem a zatemňují perspektivy, musejí konečně přenechat místo vyjednávání, jehož výsledkem bude vyřešení konfliktu. Práva a požadavky všech bude možné mít patřičně na vědomí a spravedlivě na ně odpovídat jen tehdy, jestliže ve všech převládne vůle k spravedlnosti a usmíření. K těmto milovaným národům se opět obracím s naléhavou výzvou, aby usilovaly o nastolení nové éry vzájemné úcty a konstruktivních dohod.

Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění: právě to chci sdělit v tomto poselství věřícím i nevěřícím, lidem dobré vůle, kterým leží na srdci dobro lidského rodu a jeho budoucnost.

Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez odpuštění: to chci připomenout těm, kdo drží v rukou osudy lidských společenství, aby se ve svém závažném a obtížném rozhodování vždy dali vést světlem opravdového dobra člověka, v perspektivě dobra společného.

Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez míru. Toto varování budu neúnavně opakovat těm, kdo z jakéhokoli důvodu chovají ve svém nitru nenávist, touhu po pomstě a po ničení.

V tomto Světovém dni míru ať ze srdce každého věřícího vychází ještě intenzivnější modlitba za všechny oběti terorismu, za jejich rodiny, které byly tragicky postiženy, za všechny národy, v nichž terorismus a války nadále rozsévají bolest a zmatek. Světlo naší modlitby ať zasáhne i ty, kdo nemilosrdnými činy těžce urážejí Boha a člověka. Ať je jim dána příležitost ke zpytování svědomí, aby se uvědomili zlo, kterého se dopouští, a byli tak vedeni k touze po odpuštění. Kéž v těchto bouřlivých dobách lidská rodina najde pravý a trvalý mír, který se může zrodit jen ze setkání spravedlnosti s milosrdenstvím!

Převzato ze Zpravodaje pražské arcidiecéze 2/2002