P. Engelmar Hubert Unzeitig - blahoslavený Němec ze Svitavska

P. Engelmar Hubert Unzeitig - "český" Němec, kněz, misionář a světec přezdívaný „Anděl z Dachau“ (blahořečen 24.9.2016)

Narozený u Svitav v německé enklávě

Hubert pocházel z německé katolické rodiny. Narodil se 1. března 1911 v Greifendorfu u Svitav, což byl menší německý jazykový ostrov na sever od Brna. Němci jej nazývali Schönhengstau. Tato oblast se dá přibližně vymezit na severu městem Lanškrounem, na východě Zábřehem, na jihu Jevíčkem a na západě Poličkou. Mezi největší města v této oblasti patřily Svitavy a Moravská Třebová. Rodiče P. Huberta byli drobnými rolníky. Jelikož měl P. Hubert pět sourozenců a jeho otec  zahynul během první světové války, musel již od raného dětství pomáhat své mamince s péčí o ně. Vychováván byl v dvojjazyčném prostředí.

Působil ve Zvonkové na Šumavě

Ke kněžské dráze se rozhodl v roce 1927, rok poté vstoupil do řádu v Reimlingenu v Německu. Nejdříve musel složit na řádovém gymnáziu maturitu a poté v dubnu 1938 mu bylo dovoleno složit v mariánské misijní kongregaci tzv. obláčku. Při této příležitosti také obdržel řeholní jméno Engelmar. Kněžská studia absolvoval ve Würzburgu, kde byl také 6. srpna 1939 vysvěcen. Svými představenými byl poslán do Čech, ale po začátku války odchází zpět do Würzburgu. V roce 1940 byl přidělen na duchovní výpomoc do Horního Rakouska v Riedeggu. Jelikož od roku 1940 přináležela část pohraničních farností českobudějovické diecéze pod duchovní správu diecéze v Linci, byl poslán do „budějovické“ farnosti ve Zvonkové. Ta tehdy nesla německé jméno Glöckelberg a čítala téměř dva tisíce obyvatel.

V konflitku s nacisty, poslán do Dachau

Zde se P. Hubert Engelmar Unzeitig dostává poprvé do konfliktu s představiteli nacistické strany a místními udavači. Mezi obyvateli se našlo dost lidí, které nadchlo učení národního socialismu a demagogie německého vůdce Adolfa Hitlera. Ideologie národního socialismu byla ale absolutně neslučitelná s učením Ježíše Krista. Pater Engelmar byl pro své hluboké náboženské nasazení při správě farnosti obviňován z „protiněmecké činnosti“, která měla spočívat v jeho kázání na „obranu Židů“. Byl zatčen 21. dubna 1941 a linecké gestapo ho poslalo do koncentračního tábora v Dachau.

V Dachau pomáhal nezištně druhým

V Dachau se stal pouhým číslem 26147. Tak to bylo alespoň chápáno vedením koncentračního tábora. Pater Engelmar ale i v šedivé mase trestanců koncentračního tábora vynikal svou blíženeckou láskou, která dosáhla přímo heroických rozměrů. Například se naučil v koncentračním táboře rusky, aby mohl pomáhat obzvláště krutě týraným ruským zajatcům. Dokonce se mu podařilo zorganizovat pomoc zvenčí při „zajištění zásobování“ nejnutnějšími potravinami.

2. března 1945 v Dachau umírá

Když se již blížil konec druhé světové války, zaplavila koncentrační tábor Dachau epidemie skvrnitého tyfu. Pater Engelmar byl mezi těmi, kteří se dobrovolně přihlásili k ošetřování nemocných. Při této činnosti se sám nakazil a 2. března 1945 v Dachau umírá. Tehdy již skutečně přestal být pouhým číslem, ale stal se osobností s přezdívkou „Anděl z Dachau“. Podle osobního svědectví spoluvězně poslední slova P. Engelmara byla: „Pro spásu duší bych snesl další vyhnanství a cokoliv jiného.“

Z dopisu sestře

Hloubku duchovního života P. Engelmara nám dokreslí jeho poslední dopis, který poslal z koncentračního tábora domů:

Moje milá sestro!

… . Nic z toho nám však nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání, veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede. Jeho všemohoucí milost nám pomáhá překonávat těžkosti, ano, jak říká svatá Felicitas, to sám Spasitel trpí v nás a s námi zápasí, pln i naší dobré vůle, o vítězný triumf své Milosti. Tak můžeme i my množit Jeho chválu a čest, jen když nebudeme klást překážky jeho milostivé vůli a když se Jí dokážeme beze zbytku odevzdat.

Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými. Skutečně se nevejde do žádného lidského srdce to, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. I ona se ovšem setkává s drsnou skutečností tohoto pozemského bytí, se vším jeho chvatem a spěchem, se všemi nepřiměřenými jeho přáními a žádostmi, s jeho sváry a nenávistí, zraňující jako kousavý mráz. Avšak hřejivé paprsky, které vydává ono slunce Lásky dobrotivého Otce, jsou přece silnější a náleží jim konečný triumf, jelikož Dobro je přece nesmrtelné a vítězství zůstává u Boha, byť i se nám zdá někdy neužitečné šířit lásku v tomto světě. Stále znovu však je patrné, že lidské srdce je určeno lásce a nedokáže její moci trvale vzdorovat, pokud se zakládá opravdu jen v Bohu.

Chceme i nadále konat a obětovat všechno pro to, aby láska a mír se brzy mohly znovu ujmout vlády. Také Ti už Friedrich tak dlouho nepsal? Bůh ho posiluj a chraň a dejž mu útěchu. My tu jsme, díky Bohu, zdrávi a neporušeni, i pater Lenz.

V modlitbách stále na Tě pamatující zdraví Tě co nejsrdečněji

Hubert

Se svolením zpracováno podle knížky: Wolfgang Zürrlein Novéna s blahoslaveným Engelmarem Unzeitigem, "andělem z Dachau", kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.