Pán života nezná zkázu smrti (Jan Pavel II.)

Vstal z mrtvých ten, který pro nás visel na dřevě /kříže/; Pán opustil hrob. Toto jsou poslední a definitivní slova dnů Svatého třídení: po slovech při Poslední večeři, po modlitbě v Getsemanech a po slovech Velkého pátku. Po hlubokém mlčení Bílé soboty na úsvitu velikonočního rána zaznívá zvěst: "Byl vzkříšen, není zde."

Bratři a sestry, je Pascha (přechod, Velikonoce) Pána roku 1996, už na prahu třetího tisíciletí.

"Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným." Kámen, který zavrhli, kámen, který odmítli! Jak by se dalo lépe vyjádřit to, co se děje na Velký pátek? "Pryč s ním, ukřižuj ho, ukřižuj ho," volal zástup. "Musí zemřít, protože se vydával za Božího Syna." A Syn Boží zemřel! Kontemplovali jsme agónii "Původce života". Byli jsme svědky jeho potupného konce na kříži.

A dnes? Je-li hrob prázdný, žije-li, nedokázalo se, že je pravdivé, co prohlásil římský setník: "On byl opravdu Boží Syn." A vstal-li z mrtvých, což není opravdu v lidských dějinách úhelným kamenem a svorníkem božské konstrukce? Ano, sám Bůh na něm zbudoval novou úmluvu víry, naděje a lásky. Smlouvu života a nesmrtelnosti, protože "Pán života nezná zkázu smrti..."

Jsme svědky zázraku, svědky moci Boha. Božská moc, která je podmínkou opravdové svobody člověka, kterému hlásá: Láska přemohla nenávist.

Pán vstal z mrtvých a dodává všem, kdo se podílejí na jeho vítězství nad smrtí, odvahu a sílu pokračovat v budování nového lidstva, které odmítá jakoukoli formu násilí, sektářství a nespravedlnosti. Mocně vstal z mrtvých pán života a přinesl s sebou lásku a spravedlnost, úctu, odpuštění a smíření.

Ty, vítězný Králi, smiluj se nad námi. Amen. Aleluja!

/Z poselství Jana Pavla II. Urbi et orbi o velikonoční neděli,7. dubna 1996/