Svatost není ani tak výsledkem našeho výkonu, nýbrž plodem milosti, kterou člověk přijímá a na niž odpovídá. - archív citátů

Navigace: Tematické texty M MorálkaKrátké texty, citáty Zákony k dobrému chování nestačí

Zákony k dobrému chování nestačí

Ve své hlavní promluvě (Angelus 16.2.2014) papež mimo jiné řekl:

Ježíš nepřikládá důležitost pouhé disciplinární observanci a zevnějšímu jednání. Jde ke kořeni Zákona a zaměřuje se především na úmysl, tedy na srdce člověka, ve kterém mají původ naše dobré i zlé skutky. K dobrému a čestnému chování nestačí zákonné normy, nýbrž hluboké motivace vyjadřující skrytou moudrost, Boží moudrost, kterou lze obdržet působením Ducha svatého. A my se můžeme skrze víru v Krista otevřít působení Ducha, který nás uschopňuje žít Boží lásku. 
Ve světle tohoto učení vyjadřuje každé přikázání svůj plný smysl jakožto požadavek lásky a všechna se sbíhají v největším přikázání: miluj Boha celým srdcem a bližního jako sebe sama.

 

 

 

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Svatého otce před Angelus:

 

Ježíš jde ke kořeni Zákona, k srdci člověka 

Papež František před modlibou Angelus, nám. sv.Petra  16.2.2014 

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Evangelium této neděle je součástí takzvaného horského kázání, první velké Ježíšovy promluvy. Dnešním tématem je Ježíšův postoj k židovskému Zákonu. Ježíš říká: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17). Ježíš tedy nepřišel odstranit přikázání, která dal Pán prostřednictvím Mojžíše, ale chce je přivést k jejich plnosti. A hned po té dodává, že toto naplnění Zákona vyžaduje dokonalejší spravedlnost, opravdovější observanci. Říká totiž svým učedníkům: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete“ (Mt 5,20).

Avšak co znamená toto „naplnění“ Zákona? A v čem spočívá ona dokonalejší spravedlnost? Ježíš sám nám odpovídá několika příklady. Ježíš byl praktik, vždycky používal příkladů, aby byl srozumitelný. Začíná pátým přikázáním Desatera: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: »Nezabiješ«… Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu“ (Mt 5,21-22). Ježíš nám tím připomíná, že i slova mohou zabíjet. Když se o někom říká, že pronáší jedovatá slova, co to znamená? Že jeho slova zabíjejí! Proto je třeba nejen neohrožovat život bližního, ale také nevylévat na něho jed hněvu a nestrefovat se do něho pomluvami. Neočerňovat jej. Tak se dostáváme ke klevetám: řeči mohou také zabíjet, protože ničí pověst lidí. Klevetit je moc ošklivé! Zpočátku se to může jevit jako příjemné či zábavné, jako nějaký bonbónek. Ale nakonec naplní naše srdce hořkostí a otráví také nás. Ale řeknu vám popravdě, že jsem přesvědčen, že kdyby si každý z nás předsevzal, že se bude vyhýbat klevetám, stane se nakonec svatým. A to je krásná cesta! Chceme být svatými? Ano či ne? (odpověď z náměstí: Ano). Chceme lpět na klevetách a zvyknout si na ně? Ano či ne? (odpověď z náměstí: Ne). Jsme tedy zajedno: žádné klevety!

Ježíš nabízí tomu, kdo jej následuje, dokonalost lásky, lásky, jejíž jedinou mírou je to, že nezná míru a překračuje veškerý kalkul. Láska k bližnímu je natolik zásadní, že Ježíš dokonce tvrdí, že náš vztah k Bohu nemůže být upřímný, pokud se nechceme s druhým smířit. A říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem“ (Mt 5,23-24). Proto jsme povoláni smířit se se svými bratry dříve než budeme v modlitbě projevovat svoji úctu k Pánu.

Z toho všeho je zřejmé, že Ježíš nepřikládá důležitost pouhé disciplinární observanci a zevnějšímu jednání. Jde ke kořeni Zákona a zaměřuje se především na úmysl, tedy na srdce člověka, ve kterém mají původ naše dobré i zlé skutky. K dobrému a čestnému chování nestačí zákonné normy, nýbrž hluboké motivace vyjadřující skrytou moudrost, Boží moudrost, kterou lze obdržet působením Ducha svatého. A my se můžeme skrze víru v Krista otevřít působení Ducha, který nás uschopňuje žít Boží lásku.

Ve světle tohoto učení vyjadřuje každé přikázání svůj plný smysl jakožto požadavek lásky a všechna se sbíhají v největším přikázání: miluj Boha celým srdcem a bližního jako sebe sama.

 

 



 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Pátek 19.7.

Ex 11,10-12,14; Mt 12,1-8

Komentář k :

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2019) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"
(17. 7. 2019) Při hledání odpovědi na otázku, zda je svatost opravdu pro každého, jsme zašli za salesiánem Liborem Všetulou, který má...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2019) z kláštera Compiègne u Paříže

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život
(15. 7. 2019) Časopis je orientován na rodinu a rodinný život ve všech jeho pestrých podobách a projevech, radostech nebo starostech...

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2019) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka
(10. 7. 2019) Základem knížky je devět promluv papeže Františka věnovaných křtu a biřmování. Autor k nim připojuje svoji úvahu,...

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2019) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2019) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2019) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)