Papež Jan Pavel II. na téma rozvodů /leden 2002/

Nerozlučitelnost manželství neomezuje svobodu manželů.



Vatikán/VIS: Papež Jan Pavel II. přijal 28. ledna - u příležitosti zahájení soudního roku a podle starobylé tradice - děkana, soudní preláty, úředníky a právníky tribunálu Římské roty.
Ve svém projevu hovořil papež o přínosu nerozlučitelnosti manželství pro manžely, děti, pro církev i pro celé lidstvo.

"Je důležité představovat toto nerozlučitelné spojení v pozitivním smyslu, aby byla znovu objevena jeho krása a dobro," řekl Svatý otec.
"Především musí být překonána představa nerozlučitelnosti manželského svazku, jakožto omezení svobody manželů a někdy těžko snesitelného břemene."
"Stejně tak musí být překonáván velmi rozšířený názor, že nerozlučitelnost manželství se dotýká pouze věřících, kteří z tohoto důvodu nesmějí svůj názor takzvaně vnucovat občanské společnosti."

Svatý otec zdůraznil, že nerozlučitelnost manželství má svůj objektivní rozměr. "Nerozlučitelnost manželství není pouze subjektivní skutečností. V důsledku toho, dobro nerozlučitelnosti je dobrem manželství samotného; nepochopení nerozlučitelného charakteru manželského svazku vytváří nepochopení samotné podstaty manželství."
"Nikdo nesmí kapitulovat před atmosférou, která akceptuje rozvodovost: naše důvěra v přirozené a nadpřirozené dary Boha lidstvu nás v tomto úsilí posiluje. Pastorální péče musí směrovat k podpoře a ochraně nerozlučitelnosti manželství."

Jan Pavel II. zdůraznil, že každý spravedlivý rozsudek o platnosti, či neplatnosti manželství, přispívá ke kultuře nerozlučitelnosti nejen uvnitř církve, ale současně i v celém světě.
"Není správné stavět svobodu manželů proti manželskému svazku těch, kteří se svobodně zavázali, že budou respektovat objektivní potřeby reality manželství, která nemůže být změněna lidskou svobodou."

Papež pokračoval: "Dokonce se zdá, že v určitých kruzích společnosti je realita rozvodů již natolik zakořeněna, že nestojí za to být v opozici a prosazovat vědomí nerozlučitelnosti ve společenských normách, jakož i v civilní legislativě. Naopak, stojí to za to!"

Pak Svatý otec dodal, že "podstatné svědectví hodnoty nerozlučitelnosti je dáno manželským životem, věrností k jejich svazku skrze radosti a strasti života".
"Hodnota nerozlučitelnosti nemůže být brána jako předmět prostého, soukromého rozhodnutí: tato hodnota se dotýká jednoho ze základních kamenů celé společnosti."

K silné opozici ke všem zákonným a administrativním opatřením, která uvádějí rozvod nebo která dělají z rozvodu něco podobného fakticky existujícím soužitím, i soužití homosexuálů; musíme připojit princip, který bude rozšířen ve všech právních opatřeních: vyzvednutí sociálního uznání pravého manželství v oblasti právního systému, který, bohužel, dovoluje rozvod.
Na druhou stranu, civilní právníci musejí odmítnout osobní postoj, který by mohl být chápán jako spolupráce s rozvodem. Pro soudce toto může být velmi obtížné, protože právní systémy neuznávají závazek svědomí, který by je zprostil povinnosti vynést rozsudek.
I přestože existují vážné a dobře podložené důvody, soudci se mohou chovat podle tradičních principů ve skutečné spolupráci se zlem. Ale musejí také najít účinné prostředky k upřednostnění manželského svazku, zejména moudře vedenému smíření.
Právníci, jako nezávislí profesionálové, řekl na závěr Svatý otec, "musejí vždy odmítnout užít svou profesi k cílům, které jdou proti spravedlnosti, jako například rozvod. Mají spolupracovat v procesu jenom v tom případě, když takové působení nemá za cíl zánik manželství, ale mají jiné legitimní cíle."


Daniel Herman, 30.1. 2002 8:00:00

Se svolením převzato z webu TS ČBK tisk.cirkev.cz