Navigace: Tematické texty K Kříž Delší texty Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Ježíš je oslaven už na kříži, když zjevuje svou lásku až do krajnosti

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven (Jan 12,23) – prohlašuje Ježíš. Jak a kdy má být oslaven? Tím, že vstane z mrtvých o velikonočním ránu? Nikoli především tam a nejen tehdy. Z Janova evangelia vysvítá, že je Ježíš jasně oslaven už na kříži. Myslí-li na slávu, jíž ho Otec korunuje, myslí tím na svou smrt. Je pšeničným zrnem, jež padá do hlíny a umírá, aby vydalo bohatou úrodu. Doposud neukázal světu celou svou lásku. Teprve když zjevuje svou lásku až do krajnosti (Jan 13,1), dochází slávy a zjevuje nekonečnou lásku svou a Otcovu.

Teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy

Celá křesťanská tradice nám ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Kříž fascinoval všechny světce. Ježíš sám prohlašuje: A já, až budu ze země vyvýšen (tedy přibit na kříž), potáhnu všechny k sobě (Jan 12,32). Kříž otvírá nebeskou bránu dokořán. Na něm shledáváme něco ze slávy lásky.

Když poklekáme pod křížem a líbáme ho, není to prázdné gesto

Když na Velký pátek poklekáme pod křížem a líbáme přibité nohy našeho Pána, jistě to není prázdné gesto. Padáme na kolena před tím, jenž svým vyvýšením na kříži září v celé své slávě. Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. Nikdy bychom nedokázali vypustit z úst, že nás opustil.

Se svolením převzato z knihy:
I dnes je den Boží, Rozjímání na celý rok

Autor: Wilfrid Stinissen
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

Autor: Wilfrid Stinissen

Témata: Boží láska Kříž Velký pátek (Velikonoce) Immanuel = Bůh s námi Láska opuštěnost Samota, osamocenost Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 2,14a.36-41; Žalm Žl 23,2-3a.3b-4.5.6; 1 Petr 2,20b-25
Jan 10,1-10

Bezpečí hledá v životě snad každý. A přece víme, že žádné místo na zemi není a nemůže být tak chráněno, aby v něm byl člověk natrvalo bezpečný. A žádná situace lidského života není tak jistá a nepohnutelná, že by se nemohla změnit. Ježíš jako dobrý pastýř nenabízí cestu do bezpečné pozemské „pevnosti“, ale nabízí jistotu vztahu. On je ten, kdo člověka nevydá do svrchované moci zla, kdo se ho nechce zříci, kdo ho nezavede na scestí. Nechce nás opustit na našich životních cestách. Proto si zasluhuje naši svrchovanou důvěru. Není třeba ho přesvědčovat, aby nás neopouštěl. Je třeba být s ním, a to vždy a stále.