Navigace: Tematické texty K Kříž Delší texty Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Ježíš je oslaven už na kříži, když zjevuje svou lásku až do krajnosti

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven (Jan 12,23) – prohlašuje Ježíš. Jak a kdy má být oslaven? Tím, že vstane z mrtvých o velikonočním ránu? Nikoli především tam a nejen tehdy. Z Janova evangelia vysvítá, že je Ježíš jasně oslaven už na kříži. Myslí-li na slávu, jíž ho Otec korunuje, myslí tím na svou smrt. Je pšeničným zrnem, jež padá do hlíny a umírá, aby vydalo bohatou úrodu. Doposud neukázal světu celou svou lásku. Teprve když zjevuje svou lásku až do krajnosti (Jan 13,1), dochází slávy a zjevuje nekonečnou lásku svou a Otcovu.

Teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy

Celá křesťanská tradice nám ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Kříž fascinoval všechny světce. Ježíš sám prohlašuje: A já, až budu ze země vyvýšen (tedy přibit na kříž), potáhnu všechny k sobě (Jan 12,32). Kříž otvírá nebeskou bránu dokořán. Na něm shledáváme něco ze slávy lásky.

Když poklekáme pod křížem a líbáme ho, není to prázdné gesto

Když na Velký pátek poklekáme pod křížem a líbáme přibité nohy našeho Pána, jistě to není prázdné gesto. Padáme na kolena před tím, jenž svým vyvýšením na kříži září v celé své slávě. Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. Nikdy bychom nedokázali vypustit z úst, že nás opustil.

Se svolením převzato z knihy:
I dnes je den Boží, Rozjímání na celý rok

Autor: Wilfrid Stinissen
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

Autor: Wilfrid Stinissen

Témata: Boží láska Kříž Velký pátek (Velikonoce) Immanuel = Bůh s námi Láska opuštěnost Samota, osamocenost Velikonoce

Související texty k tématu:

Kříž

Bůh se činí zranitelným Miluje-li Bůh člověka, činí se tím zranitelným...
Co vlastně znamená kříž? Kříž je nejznámější symbol křesťanství. Co ale vlastně znamená kříž?
Když vyznáváme Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky Když kráčíme bez kříže, když budujeme bez kříže a když vyznáváme nějakého Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky, jsme světáky, jsme biskupy, kněžími, kardinály, papeži, ale nikoli Pánovými…
Kristus porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo...
Kříž svatého Benedikta Co znamená tzv. benediktinský kříž, který prý chrání před zlým duchem?
Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje (Články) Pozemské naděje se tváří v tvář kříži hroutí, ale rodí se nová naděje, která potrvá navždy. Naděje, která se rodí z kříže, je jiná. Liší se od těch, které se hroutí, od nadějí tohoto světa.
Svůj kříž neneseš sám! Ježíš se svým křížem kráčí po našich cestách a bere na sebe naše obavy, naše problémy, naše utrpení, i ta nejhlubší.
Ukřižovaný pes a moje křesťanská víra Procházím se výstavou moderního umění. V jedné z místností poznávám z dálky něco jako oltářní obraz. Pomyslel si, že to je opět jedno z těch mnoha ztvárnění umučení Ježíše, která…
Co je křížová cesta a jak se jí modlit?

Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce - samostatná velikonoční stránka
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.