Navigace: Tematické texty K Kříž Delší texty Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Pohlédneme-li ke kříži, můžeme zakusit něco z Boží slávy

Ježíš je oslaven už na kříži, když zjevuje svou lásku až do krajnosti

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven (Jan 12,23) – prohlašuje Ježíš. Jak a kdy má být oslaven? Tím, že vstane z mrtvých o velikonočním ránu? Nikoli především tam a nejen tehdy. Z Janova evangelia vysvítá, že je Ježíš jasně oslaven už na kříži. Myslí-li na slávu, jíž ho Otec korunuje, myslí tím na svou smrt. Je pšeničným zrnem, jež padá do hlíny a umírá, aby vydalo bohatou úrodu. Doposud neukázal světu celou svou lásku. Teprve když zjevuje svou lásku až do krajnosti (Jan 13,1), dochází slávy a zjevuje nekonečnou lásku svou a Otcovu.

Teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy

Celá křesťanská tradice nám ukazuje, že teprve pozvedneme-li zrak ke kříži, můžeme i my zakusit něco z Boží slávy. Kříž fascinoval všechny světce. Ježíš sám prohlašuje: A já, až budu ze země vyvýšen (tedy přibit na kříž), potáhnu všechny k sobě (Jan 12,32). Kříž otvírá nebeskou bránu dokořán. Na něm shledáváme něco ze slávy lásky.

Když poklekáme pod křížem a líbáme ho, není to prázdné gesto

Když na Velký pátek poklekáme pod křížem a líbáme přibité nohy našeho Pána, jistě to není prázdné gesto. Padáme na kolena před tím, jenž svým vyvýšením na kříži září v celé své slávě. Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, že nás Bůh obviňuje a že se o nás nestará. Nikdy bychom nedokázali vypustit z úst, že nás opustil.

Se svolením převzato z knihy:
I dnes je den Boží, Rozjímání na celý rok

Autor: Wilfrid Stinissen
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

Autor: Wilfrid Stinissen

Témata: Boží láska Kříž Velký pátek (Velikonoce) Immanuel = Bůh s námi Láska opuštěnost Samota, osamocenost Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Oz 6,3b-6; Žalm Žl 50,1+8.12-13.14-15; Řím 4,18-25
Mt 9,9-13

O ozdravujících účincích moře nebo hor, k nimž se přiblížíme, o prospěšnosti slunečních paprsků, které nás na jaře zahřívají, nemáme většinou pochyb. Ale co pro nás znamená blízkost Ježíše? Evangelium popisuje velmi střízlivě a prostě Ježíšovo setkání s hříšníky u stolu. A přece jasně dokládá, že tato setkání měnila životy lidí, osvobozovala je od hříchu a naplňovala je novou skutečností. Mělo by to v nás vyvolat velmi živou otázku: Co pro mne znamená přiblížení se k Ježíši při mši? Při přijímání? V modlitbě? Ve společenství těch, kdo jsou kdekoliv shromážděni v jeho jménu a on je, jak slíbil, uprostřed? Počítám s jeho uzdravující mocí? Věřím, že tato přiblížení mohou naplňovat a měnit můj život? Nebo stále žádám od Krista to a ono, jako kdyby mi vlastně nic nedal?