Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty J Jednota, ekumena, ekumenismusTexty na nástěnky - Jednota, ekumena, ekumenismus r. 2010 Pravým křesťanem není náš stranický kolega…

r. 2010 Pravým křesťanem není náš stranický kolega…

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

„Pravým“ křesťanem není náš „stranický kolega“…

Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. (Benedikt XVI., z knížky Úvod do křesťanství)

Duší celého ekumenického hnutí je soukromá i veřejná modlitba spolu s obrácením srdce a svatostí života. Společné modlitby a přímluvy jsou výrazem víry, která sjednocuje všechny Ježíšovy učedníky, a důvěry v Ježíšovu pomoc. Smíření křesťanů přesahuje naše lidské síly a možnosti; tím více smíme a musíme svou naději zcela vložit „v Kristovu modlitbu za církev“. (Benedikt XVI., 23. ledna 2008)

Kdo má reprezentovat Ježíše?

Ježíš nám řekl, že naše vzájemná láska bude argumentem, který přesvědčí svět, že Ježíš je Mesiáš. Znamená to, že ďábel udělá všechno pro to, aby narušil naši jednotu. Pokud jsme jednotní a vládne mezi námi láska, budeme vydávat svědectví o tom, že Ježíš je Mesiáš. Když ale bude naše jednota rozbita, bude zničena i láska - viditelná pomůcka, podle které má svět v Ježíšovi Mesiáše poznat.

Ježíš se modlí za všechny, kteří uvěří: „Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě; a já jdu k tobě“ (Jan 17,11). Ježíšovo poslání bude muset pokračovat. Ale kdo ho bude tady na zemi reprezentovat, kdo řekne světu pravdu, že on je skutečný Mesiáš? Kdo přesvědčí svět, že on je Boží Syn? Co je tím důkazem, který je třeba dát světu, že on je Světlo? Je jím jednota, kterou budeme mít mezi sebou. Dokážeme to jen tehdy, když svět mezi námi uvidí lásku.  (Zpracováno podle knihy Eliase Velly: Ježíš lékař těla i duše)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.