Pro děti - Vrabec a slunečnice (o dávání)

„JAK JSI KRÁSNÁ!“
V rohu jedné nepovolené skládky průmyslové zóny malého města vyrostla slunečnice, která se spřátelila s vrabcem. Květina byla ale smutná; snila totiž o tom, že by se jí lépe dařilo na zelené louce s poletujícími motýly, a ptala se:
„Proč musím růst zrovna tady?“
Ptáček se ale celý rozzářený díval na slunečnici s otevřeným zobáčkem: „Jak jsi krásná! Jsi nádherná,“ cvrlikal.
„Na světě je mnoho jiných krásnějších věcí, říkala na to moudře slunečnice. „Podívej se kolem sebe!“
Dobrý vrabec se svědomitě díval kolem sebe, ale nakonec se vždycky obrátil na slunečnici a v úžasu zapípal:
Nejkrásnější ze všech jsi ty!“

S JEDNÍM ZRANĚNÝM KŘÍDLEM
A tak to bylo každý den. Slunečnice mezitím nabrala odvahu a rostla tak rychle, že už převyšovala celou hromadu odpadků. Její zlatá koruna zářila stále víc.
Jednoho dne ráno ale na svého malého přítele čekala marně. Až za několik dní zaslechla někde dole žalostné pípání. Ohnula se a viděla, jak malý vrabčák za sebou táhne zraněné křídlo.
„Můj malý příteli, co se ti stalo?“ zeptala se.
„Zaútočil na mě jestřáb… a kvůli tomu už několik dní nemohu najít nic k jídlu. Je se mnou konec!“ zašeptal ptáček.
„Ne, ne!“ zvolala slunečnice. „Počkej chvilku!“
Květina silně zatřásla svou velkou korunou a na vrabce se sesypal déšť semínek. Řekla pak: „Jez, můj příteli. Dají ti novou sílu!“

BYL JSEM PRO TEBE DAREM
Po několika dnech se už vrabec cítil silnější a vděčně se podíval na svou slunečnici. Ale co neviděl: ta nádherná květina ztratila barvy, zešedivělé listy splihle visely dolů a okvětní lístky byly vybledlé.
Udiveně zapípal: „Co se ti stalo, krásná květino?“
„Můj čas vypršel,“ odpověděla slunečnice. „Ale odcházím šťastná. Dlouho jsem se ptala, jaký zlý osud mne nechal vyrůst na téhle skládce. Teď jsem to pochopila: byla jsem darem pro tebe a teď jsem ti mohla vrátit život. Ty jsi byl darem pro mě, protože jsi mne pořád povzbuzoval. Sezobej všechna moje semínka, která chceš, ale pár jich nech na zemi. Jednoho dne vyrostou a kdo ví, možná tady z nich bude nádherný záhon.“

Zpracováno s laskavým svolením
podle příběhů A. Peiretti, B. Ferrero
Dossier Catechista 6/2016