Problematika stáří (Zdena Karásková)

Je takzvaná problematika stáří triviální nebo zprofanovaná? Výrazy inflace stáří, geriatrický problém a podobně, se v našem tisku prosazují se vzrůstající vehemencí. Takřečený geriatrický problém se začíná stávat jakýmsi hitem sociologicko-statistických časopisů, struktura společnosti se výrazně mění, stárnoucích a starých lidí na celém světě přibývá, smrt nastává průměrně v... Žurnály ekonomické nepokulhávají, psychologové si již předem vyhrazují patent na zhodnocení tzv. psychického profilu geronta. Člověk zredukovaný na starce, lidský život na jednu z životních kapitol.

Přístup víry je opačný. Nahlíží člověka jako bytost, a nikoliv popisně vnějškově, v úzkém výseku jeho stáří. Mluvit o stáří jako o soukromé tragédii člověka, viz teze uznávaného gerontologa doktora Rosenmayera, je pro ni irelevantní. To, že si často člověk ve stáří nemůže dovolit to, co v mládí mohl, není z hlediska víry důvodem k tomu, aby si člověk zoufal. Naopak. Stáří méně obtěžkané nepodstatnými věcmi mládí může představovat svým způsobem nejsvobodnější fázi života. Člověk má šanci přemýšlet nad životem z celostnější perspektivy a lépe rozlišit konstanty a proměnné. Ti, kdo objeví základní konstantu ve vztahu mezi sebou a Bohem se stávají těmi, o nichž písmo říká: „Běží bez únavy, vznáší se jako orlové“.



***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu

(Vysíláno 27.1.2003)

Autorka je politoložka.