r. 2002 (Svatodušní poselství, opustil nás Duch svatý?)

Ve wordu je text ke stažení zde


SVATODUŠNÍ POSELSTVÍ

ROZEVLÁTÝ ZÁVĚS
ZE ZBOŽNÝCH SLOV ?!


Bůh je náš. Nedaroval nám jen své dary. Daroval nám sebe sama. A tohoto Boha, který daroval sám sebe, nazýváme Duchem svatým.

Je náš. Je v každém srdci, které ho s vírou a pokorou vzývá. To je svatodušní poselství. Nádherné, letní poselství, poselství síly, světla a vítězství, poselství Boží lásky, poselství Boha, který nás obšťastňuje sám sebou.

To je to poselství. Ach, slyšíme je ? Věříme mu? Je svatodušní poselství pouze rozevlátým závěsem ze zbožných slov pro sváteční dny, kdy si můžeme takové ideály dovolit, protože o svátečním dnu dobře jíme a nemusíme pracovat? A nebo je toto poselství něčím, z čeho žijeme !? (Podle K. Rahnera)

NEOPOUŠTĚJ NÁS
V TVRDÉM BOJI ŽIVOTA,
ANI NA KONCI, KDY
NÁS OPUSTÍ VŠECHNO !


Přijď, Duchu, Duchu Otce i Syna.

Přijď, Duchu lásky, Duchu dětství, Duchu pokoje, důvěry, síly a svaté radosti. Přijď, ty skrytý jásote v slzách světa. Přijď, ty vítězný živote v smrti země. Přijď, ty otče chudobných, ty pomocníku stísněných. Přijď, ty světlo věčné pravdy. Přijď, lásko, která jsi vylita do našich srdcí.

Nemáme nic, co by si tě mohlo vynutit. Ale jsme plni důvěry. Tak tedy přijď, přicházej denně, stále znovu a více.

V tebe důvěřujeme. Na koho jiného bychom se mohli jinak spolehnout? Ty jsi láska sama, v tobě máme Boha za Otce, ty v nás voláš: „Abba, milý Otče.“ Děkujeme ti, oživovateli, Duchu svatý, že v nás přebýváš. Zůstaň s námi. Neopouštěj nás. Ani v tvrdém boji života, ani na konci, kdy nás opustí všechno.

Veni, Sancte Spiritus.
(Podle K. Rahnera)

OPUSTIL DUCH SVATÝ
CÍRKEV I NÁS ?!


Když my, takzvaní dobří křesťané, máme často trýznivý dojem, že nás Duch Boží opustil; když si myslíme, že ve vlastním životě i v životě církve, velkého domu a chrámu Ducha svatého, pociťujeme tak málo Božího Ducha a jeho svobodného mocného vanutí; když se domníváme, že objevujeme v sobě i kolem sebe mnoho formálnosti a málo duchovní iniciativy, mnoho příkazů a málo svobody, mnoho vnější činnosti a málo srdečné lásky, mnoho strachu a chvění a málo smělé důvěry, mnoho úřadů a málo charizmat; když si myslíme, že nacházíme v sobě i kolem sebe mnoho zbytečného strachu před Bohem a málo radostné důvěry v jeho dobrotu, mnoho lásky ke světu a málo lásky k věčnosti, prostě a krátce nacházíme mnoho ducha světa a málo Ducha Otcova - pak může být tento dojem často oprávněný.

Zároveň je ale v tomto dojmu většinou i něco chybného. Protože nás klame zrak. Jsme mnohdy v zajetí nesprávných představ o Duchu Božím a jeho působení v nás a v církvi. A proto je nutné nové uvažování, nové obrácení a modlitba o Ducha.

Vždyť o svatodušních svátcích sestoupil Duch na ty, kteří se modlili… (Podle K. Rahnera)