r. 2004 /kdo nemiluje zůstává v hrobě, zemřu na asfaltu?, straší víra smrtí?/

Ve wordu je text ke stažení zde


HŘBITOV
CIVILIZACE ?


KDO NEMILUJE,
ZŮSTÁVÁ ZAŽIVA V HROBĚ...



V dušičkovém období navštěvujeme hroby zemřelých. I já chodím tyto dny na hřbitov a pozoruji tu tichou manifestaci mihotavého světla rozžatých svící proti tmě, onen důstojný protest živými květinami ozdobených hrobů proti smrti.
Myslím při té příležitosti ale i na miliony jiných a bohužel opomíjených hrobů. Na miliony otevřených hrobů živých mrtvých. Evangelista Jan totiž říká: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ Kdo nemiluje, zůstává v hrobě zaživa. Kdo svého bližního nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě smrti a hrobu. Kdo svého bližního nenávidí, je vrah. Nenávist je smrt a připravuje smrt! To jsou miliony hrobů živých mrtvých!
Ano, i na tyto hroby v těchto dnech myslím. Na ty, kdo v srdci chovají nenávist k druhým a jsou ochotni k násilí. Na ty, kdo mají v srdci smrt. Nenávist všeho druhu totiž plodí kulturu smrti, staví hřbitov civilizace. Co dělat? Rozvoj člověka i společnosti je možný jedině vzájemným otevřením se, vzájemnou láskou a odpouštěním.
(Podle kardinála Miloslava Vlka. Z knížky Slova z katedrály,
kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad)



UMŘU NA ASFALTU, NEBO NA POSTELI ?


PŘEDE MNOU TU CESTU PROŠEL PÁN.
A S NÍM SE PŘECE ZNÁM !



V mém stáří mě Pán připravuje na můj odchod z tohoto světa. Co mám dělat, až přijde ten okamžik? Dost mi to vrtalo hlavou, až pak přišla záchrana z textů bohoslužby. Ve mši svaté se po modlitbě Otče náš modlíme: „Pomoz nám, … ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Pána Ježíše Krista.“
A řekl jsem si: to je ono! Člověka samozřejmě jímá hrůza. Viděl jsem mnoho umírání, a některá velmi bolestná. Vydržel bych to? Ptal jsem se. Pak jsem si ale uvědomil, že Bůh netvoří lidi v sériích, že každý z nás je jiný. A proto i každý z nás bude mít své vlastní umírání, s křížem na vlastní míru. Hlavní je uvědomit si, že nebudu sám. Přede mnou šel po té cestě Pán Ježíš, a s tím se přece znám.
Nevím, kde umřu, zda na posteli anebo někde na asfaltu. Ale ocitnu se tváří v tvář Kristu, který je Pravda a Láska. Stát před Pravdou, to může pálit, to bude očistec. Uvidím se tak, jaký jsem byl, bez masek, které jsem si samolibě nasazoval. Ale zároveň padnu do náručí neskonalé Lásky, do plnosti Života.

(Podle Jaroslava Škarvady. Z knížky Svedl jsi mě Hospodine,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)



STRAŠÍ VÍRA SMRTÍ ?


Ježíš řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“
Pověděl pak toto podobenství: „Jednomu bohatému člově-ku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám, řekl si, strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj! Bůh však mu řekl: Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“ (srv. L 12,13-21)

Straší Bible člověka smrtí?
V žádném případě. Je ale realistická.
Vždyť to, co Ježíš říká,
zažíváme kolem sebe dnes a denně.

Cílem Bible ale není zvěstování smrti,
nýbrž zvěstování naděje na život,
který je silnější než smrt.
A tento život nám Ježíš získal a dává nám ho.

To je největší bohatství, které může člověk získat.
Investice tímto směrem
je investicí do těch pravých akcií!
To ostatní tu skutečně zanecháme.
(Se svolením převzato z www.vira.cz)