r. 2006 (hlavní svátek roku, svátky jara, radujme se - i když jsme plni starostí)

Ve wordu je text ke stažení zde


VELIKONOCE
HLAVNÍ SVÁTEK ROKU

Od počátků církve byly Velikonoce hlavním a ústředním svátkem církevního roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí, a že skrze vzkříšení již máme podíl na naplněném životě Ježíše Krista. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy Aleluja...



ZPÍVEJME ALELUJA,
I KDYŽ JSME PLNI STAROSTÍ

„Zpívejme Aleluja zde na zemi,
kde jsme ještě plni starostí,
abychom je jednou mohli zpívat ´tam´ v jistotě...
Zpívejme Aleluja dnes ne proto,
abychom se radovali z klidu,
ale abychom našli útěchu v trápení.
Tak jako zpívali poutníci:
Zpívej, ale kráčej dál!
Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý!
Zpívej a kráčej dál“! (Sv. Augustin)

Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu!
(Zj 19,1)



VELIKONOCE
JSOU SVÁTKEM JARA

Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Židé ale dali kananejskému svátku jara zcela nový význam svátkem Paschy. Křesťané pak rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt. Strnulost hrobu je proměněna v kvetoucí zahradu. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Skrze vzkříšení objevujeme ve svém těle a v duši nový život.



MNOZÍ RADĚJI
ZŮSTÁVAJÍ LEŽET V HROBĚ

Kristovo vzkříšení nebylo ojedinělou událostí. Ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a navíc můžeme k životu probouzet i druhé.
Mnozí ale přesto zůstávají raději ležet v hrobu svého strachu a rezignace, svých zklamání a zranění. Zařídili se v hrobce, protože mají strach ze života.



A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí.“ (Zj 19,6)


Zpracováno podle knížky Anselma Grüna: Tajemství velikonoční radosti, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.