r. 2006 (Nechápu postní dobu, sebezápor, půst, malé kroky)

Ve wordu je text ke stažení zde



NECHÁPU POSTNÍ DOBU


POSTNÍ DOBA
NENÍ V PRVÉ ŘADĚ
DOBOU SEBEZÁPORU

Mám-li být upřímná, příliš nechápu význam postní doby. Jak mě dnes může někdo nutit k „sebezáporu“ a podobným věcem? Má to nějaký význam? Není to spíše již přežitek z minulosti, který v církvi dožívá a zachovává se, „aby se neřeklo“? (P.R.)

Všechny výzvy církve, které přináší liturgie, můžeme chápat jako nabídku, výzvu, radu, ale také jako nucení. Samozřejmě, že to poslední je nejméně příjemné.
Ale k věci: postní doba není v prvé řadě dobou sebezáporu, nýbrž jak říká jeden církevní text: „příhodný čas pro vystoupení na posvátnou horu Velikonoc.“ Nebo méně vznešenými slovy: doba, která mi pomůže, abych se připravil na velikonoční svátky, měl z nich radost a užitek, a která mi také pomůže k pravdivému poznání, že v mém životě je potřebné i možné ledacos změnit.




VELKÉ „POSTNÍ PROJEKTY“
JSOU VCELKU K NIČEMU

Mám dojem, že každá postní doba začíná vzletnými slovy a výzvami, ale končí slovy: „Bože, tak jsme zase nevyužili plně postní dobu.“. Nevím kde je chyba. Buď jsou požadavky a výzvy postní doby přehnané a nereálné, anebo nedostatečné a ne dosti motivující. Co byste poradil konkrétního? (S.)

Každá cesta, i ta nejdelší, se dá ujít malými kroky, které konáme vytrvale. Velké „postní projekty“ jsou vcelku k ničemu. Pokud se Vám ale podaří přivlastnit si třeba z liturgických biblických textů alespoň jedinou myšlenku každý druhý (!) den, protože každý den se to nepovede, ujdete za dobu postu kus cesty.
Neznám formu Vašeho běžného života, a proto mohu těžko něco konkrétního radit. Samozřejmě mohu zopakovat výzvy k věcem zásadním a známým: modlitba, Boží slovo, drobné činy lásky ve prospěch bližních. A jak je zařadíte do života, to je věc Vaší vynalézavosti.
Jen zopakuji, že je lépe každý druhý den věnovat den tři minuty Písmu, než plánovat hodinovou četbu, kterou nakonec uskutečníme s bídou 3x za postní dobu. Dobrou službu v tomto směru poskytuje web www.vira.cz/email , odkud si na svůj e-mail (eventuelně přímo do mobilního telefonu) můžete nechat zdarma zasílat kratičký citát z biblických liturgických textů na každý den.




JAKÉ MÁ PŮST MÍSTO
V POSTNÍ DOBĚ ?

Má půst nějaký logický význam? Co si počít, když mi při postu chybí trpělivost a přívětivost k druhým? Do jaké míry do postní doby patří půst? (C.)

Život křesťana obsahuje tři základní vztahy: vůči Bohu, vůči bližnímu a vůči sobě samému. Tyto vztahy potřebují stálé ozdravění. To ale nezačne zřejmě tím, že si zarputile něco odřekneme a budeme stále myslet na to, jak nám to chybí.“ Postní doba je výzvou: „Obraťte se ke Kristu a věřte neuvěřitelnému Božímu příklonu k nám, který Ježíš Kristus ztělesňuje.“
Půst jako takový nemá význam logický, ale náboženský (a většinou také zdravotní). Cílem postu je přiblížit člověka k Bohu.
V křesťanství není ovšem půst jedinou a hlavní náplní postní doby. Půst získává význam ve spojení s modlitbou a „almužnou“, tedy v dobru činěném ve prospěch druhých. Už starozákonní texty upozorňují, že půst bez milosrdenství se Bohu příčí. Každý z nás ale reaguje na nedostatek potravy, nápoje, spánku atd. jinak. A protože je z Evangelia zřejmé, že láska k bližnímu je více než půst, doporučil bych: postěte se jen tolik, aby to bližní nebolelo.
Po staletí je přesto známo že půst člověka osvobozuje k modlitbě. To platí i dnes. Můžete si to vyzkoušet.