Navigace: Tematické texty P Postní doba Texty na nástěnky - Postní doba r. 2010 Postní doba nás povzbuzuje (Benedikt XVI.)

r. 2010 Postní doba nás povzbuzuje (Benedikt XVI.)

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát.

Postní doba nás vede blíže k Bohu, a tím nám také umožňuje hledět na své bližní a jejich potřeby novýma očima. Kdo se začne dívat na Boha a na Kristovu tvář, uvidí i svého bratra jinýma očima, objeví jeho osobnost, odhalí, co mu je ku prospěchu a co mu naopak škodí, pozná jeho potřeby a trápení. Proto je postní doba, doba naslouchání pravdě, dobou příhodnou k tomu, abychom se obrátili k lásce, protože hluboká pravda, pravda Boží, je zároveň láskou.

Více k tématu: www.vira.cz/ postnidoba

Postní dobu charakterizují:
modlitba,
půst
a skutky lásky…

Velikonoční dobu pokání (postní dobu) charakterizují podle církevní tradice tři formy zbožnosti: modlitba, půst a skutky lásky k bližnímu. V naslouchání Božímu slovu, které přijímáme a o kterém uvažujeme v posvátné liturgii i v osobní modlitbě, roste naše víra v evangelium, v Ježíše Krista, který nám zjevil Otcovo milosrdenství. Cvičení v postu a kajících skutcích jakož i duchovní bdělost podporují stále potřebné očišťování našeho srdce. Rozdáváním almužen a dalšími způsoby účinné lásky vydáváme svědectví o nezměrné lásce Ježíše Krista, který se vydal za nás a za naše bratry a sestry.

Více k tématu: www.vira.cz/ postnidoba

Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Nástěnky - texty Postní doba

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.