r. 2014 znovunalezení cesty. obrácení

Postní doba

Ježíš Kristus nepřišel na svět zachránit „celý lidský rod“, nýbrž každého jednotlivého člověka, aniž by přitom někoho opomněl. Každý je pro něj jedinečný, každý je nositelem jména, obličeje a příběhu, který Ježíš zná. „Protože ses v mých očích stal drahým a slavným, miluji tě“ (Iz 43,4). Pán své milosrdenství nabízí každému člověku zvlášť jako pozvánku ke znovunalezení cesty k Bohu, ze které jsme zbloudili.

Bůh, náš Otec, nás neustále očekává, nabízí se nám jako úděl, který můžeme mít ve slávě: „Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné“ (Řím 11,29).  Je jen na nás, zda se chopíme ruky, kterou nám ve svém Synu podává.

Dokonalosti nedosáhneme pouhým lidským úsilím. Musíme žádat o pomoc Boha. A až to uděláte, budete mít dlouho dojem, že se vám žádné pomoci nedostává, a pokud ano, pak méně, než potřebujete.

Netrapte se tím. Po každém selhání proste o odpuštění, zvedněte se a zkuste to znovu. To první, k čemu nám Bůh pomůže, mnohdy nebývá to, o co usilujeme, ale spíše schopnost začínat stále znovu.  Tento proces nových počátků, při němž si osvojujeme nové návyky, je snad ještě důležitější. Zbavuje nás totiž iluzí o nás samých a učí nás záviset na Bohu.

Na jednu stranu poznáváme, že ani v těch nejlepších chvílích nemůžeme důvěřovat jen sami sobě, na druhou stranu se učíme, že ani v těch nejhorších chvílích není třeba zoufat, neboť Bůh nám naše poklesky odpouští.

Tento text ve formátu PDF k vytištění
a použití např. na nástěnku naleznete zde.

Rozcestník k dalším textům na nástěnky naleznete zde