Navigace: Tematické texty V Velikonoce Texty na nástěnky - Velikonoce r. 2021 Velikonoce: život je silnější než smrt

r. 2021 Velikonoce: život je silnější než smrt

Původně svátky jara

Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Ale již Židé dali tomuto svátku zcela nový význam svátkem Paschy (Boží vysvobození z egyptského zajetí). Křesťané pak rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt. Strnulost hrobu je zlomena a proměněna. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Skrze Kristovo vzkříšení objevujeme ve svém těle a v duši nový život.

Mnozí raději zůstávají ležet v hrobě

Kristovo vzkříšení nebylo ojedinělou událostí. Ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a navíc můžeme k novému životu vést i druhé. Mnozí ale přesto zůstávají raději ležet v hrobě svého strachu a rezignace, svých zklamání a zranění. Zařídili se v hrobce, protože mají strach ze života.

Zpívejme Aleluja,
i když jsme plni starostí

Od počátku křesťanství byly Velikonoce hlavním a ústředním svátkem roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí, a že skrze vzkříšení již máme podíl na Božím naplněném životě. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy Aleluja...

„Zpívejme Aleluja zde na zemi,

kde jsme ještě plni starostí,

abychom je jednou mohli zpívat ´tam´ v jistotě...

Zpívejme Aleluja dnes ne proto,

abychom se radovali z klidu,

ale abychom našli útěchu v trápení.

Tak jako zpívali poutníci:

Zpívej, ale kráčej dál!

Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý!

Zpívej a kráčej dál!“ (Sv. Augustin)

Haleluja! Spasení, sláva i moc

patří našemu Bohu! (Zj 19,1)

Zpracováno podle knížky Anselma Grüna: Tajemství velikonoční radosti, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

Tento text ve formátu PDF k vytištění (a použití např. na nástěnku):
velikonoce-nas-2020-2021.pdf
Rozcestník k dalším textům na nástěnky naleznete zde

Témata: aleluja Nástěnky - texty Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!