Navigace: Tematické texty V VděčnostKrátké texty, citáty Různé

Různé

Chcete-li poznat, zda jste už blíže Kristu, je jedinou opravdovou prověrkou - vděčnost. Jestliže při pohledu na dřívější léta umíte děkovat Bohu za všechno, co vám dal, za jeho lásku, kterou vás marnotratně zahrnoval, za jeho vedení, sílu a péči, s jakou vás provázel, pak jste se někam dostali v duchovním životě. Nebudete myslet, že jste vykonali mnoho pro Boha. Spíše poznáte, že Bůh udělal mnoho pro vás. A to je konec konců to, oč jde.
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 148)

+

Boha máme nalézat a milovat v tom, co právě dává; když se Bohu zlíbí a dopřeje nám okusit úchvatné pozemské štěstí, nemáme být zbožnější než on a nechat toto štěstí zčervivět nadutými myšlenkami a požadavky nebo přebujelou náboženskou fantazií, která nikdy nemá dost na tom, co Bůh dává. Tomu, kdo nalézá Boha v pozemském štěstí a děkuje za ně, budou vždy dopřány chvíle, v nichž si připomene, že všechno je jen něčím předběžným, že si srdce má zvykat na myšlenku věčnosti, a konečně přijdou i takové chvíle, kdy můžeme docela upřímně říci: "Chtěl bych být doma..." Ale všechno má svůj čas a hlavní je držet s Bohem krok, nepředbíhat ho stále o pár kroků, ale zároveň se za ním ani o krok neopožďovat. Je to pýcha, chce-li někdo mít všechno najednou, manželské štěstí i kříž i nebeský Jeruzalém, v němž není mužů ani žen.
(Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 157)

+

/Cesta k pokoře: nemyslet na sebe, na svou pokoru, ale myslet na Boží dary./ Nemůžeme růst v pokoře, když myslíme pořád na sebe, nýbrž jen tenkrát, když vidíme Boha a sebe ve správné perspektivě
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 154)

+

Šťastný je, kdo se rád nechá obdarovat
a nemá přitom pocit,
že se musí stejnou měrou odměnit. (Adalbert Ludwig Balling: Štěstí Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 46)Kdybys musel Bohu děkovat
za všechny radosti, které ti dává,
vůbec by ti nezbyl čas na stěžování.
/Přísloví/
(Každého dne nový den, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 32O)

+

Za onoho času pořádal Bůh večírek pro ctnosti velké i malé, pokorné i hrdinské. Všechny se sešly v nádherně vyzdobeném sálu a brzy se dobře bavily, protože se vzájemně dobře znaly. Některé byly dokonce i blízce spřízněné.

Tu si Pán Bůh všiml dvou ctností, které se tvářily, jako by se vůbec neznaly a ve své blízkosti se necítily dobře. A tak Bůh vzal jednu za ruku a představil ji té druhé. "Vděčnosti," řekl, "toto je Dobročinnost".

Sotva se Pán Bůh otočil, už byly zase daleko od sebe. A povídalo se, že ani Pán Bůh není schopen dát ty dvě dohromady.
(Anthony de Melo: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 182)

+

Ten, kdo je vděčný, si je vědom, že on sám není původcem svého existence. Uznává, že to, co potřebuje k životu, není v jeho moci, ale musí mu to být darováno. ...

Vděčný člověk je schopný vztahu, protože stojí za tím, co přijal jako dar, a cítí se vnitřně puzen darovat dál, co sám přijal. ...
Takový člověk ví, že střed jeho života není v něm samém, ale mimo něj, že za sebe vděčí Bohu.

"Máme strach spolehnout se na dobrotu velkého dárce; strach sklonit se v úctě před dárcem. A Proč? Protože úcta přiznává Bohu ono ústřední místo, které (často) přičítáme sobě." (Steindl - Rast)

(Klemens Schaupp: Doprovázení na duchovní cestě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 23)

+

Pro křesťana je předem absolutně nepřípustná myšlenka, že by mohl Ježíše kamenovat. A přece - nechme vystoupit z hlubiny našeho srdce ty chvíle či situace, kdy nám Ježíš "překážel", kdy nás "zklamal", kdy bychom tedy možná kamenovali, kdybychom si troufli. Pokusme se změnit tento skrytý odpor v souhlas a dík.

(P.Aleš Opatrný: Rozjímání z 21.3.97)


Témata: Vděčnost

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…