Různé citáty různých autorů k tématu: přátelství

Leckdo je přítelem, když se mu to hodí, ale v době soužení nevytrvá. (Sir 6,8)

+

Ti kteří sdílejí všechno spolu, jsou partnery, dávají lásku za lásku,
utrpení za utrpení. Ježíši, tys umřel; dal jsi všechno: život, krev, vše...
Teď je řada na mně. I já ti chci dát vše. Obyčejný vojín bojuje ztracený někde v řadě, ale ten nejvěrnější se snaží být blízko svého velitele, aby s ním sdílel jeho osud. To je to jediné, na čem záleží, neboť to znamená žít Kristovým životem.
(z knihy Matky Terezy, Myšlenky na každý den)

+

Jak nádherný je takový telegram, který vámi zatřese, přinutí vás vstát uprostřed noci a žene vás na nádraží: „Přijeď, potřebuji tě!“ Rázem objevujeme, že máme přátele, kteří nám pomohou. Ponenáhlu si zasluhujeme ty, kteří nás žádají, abychom my pomohli jim… (22)

…
A proto, můj příteli, tolik potřebuji tvé přátelství. Žízním po druhu, který, povznesen nad všechny rozumové rozepře, ve mně respektuje poutníka, směřujícího k tomu světlu. Potřebuji někdy předem zakusit slíbenou vřelost, vyjít ze sebe a trochu si odpočinout na té schůzce, která bude patřit nám.

Jsem unaven polemikami, výhradami, fanatismy! K tobě mohu přijít a nemusím se ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdávat čehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat, nepotřebuji se obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v Tournusu. Přes má neobratná slova, přes mé úvahy, které mohou být mylné, vidíš ve mně prostě člověka. Ctíš ve mně vyslance víry, zvyků, osobních lásek. Tím, že se od tebe liším, nijak tě nezraňuji, ale obohacuji tě. Dotazuješ se mne, jako se dotazujeme cestovatele.

Já jako každý jiný toužím po uznání a u tebe se cítím čistý. Proto směřuji k tobě. Potřebuji jít tam, kde jsem čistý. Ani mé návyky, ani mé počínání tě nikdy nepoučily o tom, kdo jsem. Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl, když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a mému počínání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.

Příteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji se ještě jednou vedle tebe opřít lokty o stůl v hospůdce s terasou z rozeschlých prken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet, klidní a usměvaví jako šťastný den.
Budu-li ještě bojovat, budu trochu bojovat i za tebe. Potřebuji ti pomáhat žít…

(De Saint Exupery, Dopis Rukojmímu, Vyšehrad 2000, str. 53n)

+

Na cimře musíš mít kamarády a autoritu si získáš jedině službou.
(Anton Srholec: Svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, KON-PRESS, Bratislava 1991, 43)

+

Moudré přísloví k tomu říká: „Dobré ploty jsou zárukou dobrého sousedství.“
(Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 19)

+

Přátelé se jen nepotkávají, oni se setkávají.
(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 42)

+

Model, pravzor nabídnuté lásky je ten, který prožil Kristus, čili jeho umučení, jeho smrt na kříži, která na sebe bere nenávist a zamítnutí lásky, čili hřích. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Tato Kristova slova nelze chápat jako sebevražedné obětování se hrdiny, který se ničí, aby uchránil svou čest, ale naopak jako zapomenutí na sebe a do ponoření se do smrti, aby poskytl život.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 284)

+

Přátelství vzniká ze společného zajmu o nějakou věc. Kdo hledá přátelství přímo, obvykle ho nenajde. Vzniká z prožitku, že druzí vidí věci jako já a jsou pro ně zapáleni, z čehož vznikne: Je dobře, že jsi tu. (16)
Prvním impulsem je už to, že nás ti druzí milují. Dále pak působí prožitek ocenění, přání dobra, odpovědnosti za druhé. Patříme k sobě, jdeme touž cestou (22)
To vše jako součást všeobecného sjednocení v Kristu.

…
O život a vzrůst lásky je třeba se starat aspoň tak systematicky a důsledně, jako se staráme o své zdraví, vzdělání, inteligenci, vkus nebo řeč.

(Jozef Porubčan: Amici in Domino, Bez tir., s.22)